Lyžařská pohádka a dokonale připravené stopy

Počasí vyšlo jako na objednávku. Slunečné dny s nádhernými výhledy, teploty přes den kolem -7 °C, večer hluboko pod -10 °C. Čerstvý sníh křupal pod lyžemi a běžkařské stopy byly v perfektním stavu. Naše třetí letošní hory jsem pojal velmi sportovně a najel něco přes 100 kilometrů volnou technikou.

Ač jsem nikdy nebyl velkým lyžařem běžkařem, definitivně jsem našel kouzlo tohoto sportu

Ač jsem nikdy nebyl velkým lyžařem běžkařem, definitivně jsem našel kouzlo tohoto sportu. Když vám navíc lyže připraví sám mistr Koucký, nejlepší hostitel a kamarád všech sportovců, který mimo jiné skončil na Jizerské 50 v roce 1992 na třetím místě, je o lásce rozhodnuto. Pobíhat na lyžích po horách je slast.

Největší doporučení, jakého se mohu dopustit, to je ubytování, ve kterém jsme se ocitli. Skvělé umístění, bohatá snídaně a velmi sympatický a nápomocný pan majitel – Penzion Koucký

Čekal jsem, že kvůli jarním prázdninám bude na běžkařských tratích víc lidí, ale opak byl pravdou, často jsem si připadal, jako bych měl magistrálu jen pro sebe.

Klid, ticho, zasněžené stromy, zamrzlé přehrady a desítky pomníčků v lesích Jizerek upomínajících na temnou historii. Jizerky jsou tajemné, přitažlivé a pro mě dokonalé.

Z mých tras nabízím například tuto, která byla zároveň mou nejdelší poutí:

Co mě potěšilo převelice, byla moje drahá polovička. Po více než dvaceti letech se odhodlala znovu do stopy a hned zvládla krásných 20 kilometrů. Společně jsme definitivně objevili kouzlo Jizerských hor.

Bedřichov: od německých sklářů k lyžařům

Bedřichov, původně nazývaný Friedrichswald (Bedřichův les), byl založen v 17. století jako dřevorubecká osada. Později se zde rozvinulo sklářství, které ovlivnilo ráz obce. Většina obyvatel byli Němci a po druhé světové válce, v rámci odsunu sudetských Němců, museli Bedřichov opustit. Tato událost zanechala v historii obce hlubokou ránu.

Dnes je Bedřichov známý především jako populární lyžařské středisko a dějiště slavné Jizerské 50.

Proslulé chaty a poetické zastávky na trasách Jizerské magistrály

Naše trasy často vedly kolem legendárních horských chat. Šámalka nebo Prezidentská se ukázaly jako ideální zastávky po běžkarském tréninku. Šámalova chata stojí na samotě na Nové Louce, byla původně postavena v roce 1756 jako sklářská huť. Po ukončení sklářské výroby v 19. století byla přestavěna na lovecký zámeček. Ve 20. letech 20. století sloužila jako letní rezidence Dr. Přemysla Šámala, tehdejšího kancléře prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, po němž nese své jméno.

Prezidentská chata byla postavena v roce 1928 členy spolku Přátelé přírody (Naturfreunde) jako jejich spolkový dům. Bohužel historie se postarala o to, že pro veřejnost byla tato chata otevřena pouhé desetiletí. Následně se ocitla v rukou nacistů a posléze po odsunu, se správy chopila Kancelář prezidenta republiky. Za socialismu chata funguvala jako rekreační zařízení pro zaměstnance Hradu. Rok 1989 však znamenal zlom a chata se následně otevírá veřejnosti a opět slouží, tak jak bylo původně zamýšleno.

Na trasách Jizerské magistrály najdeme nádherné vyhlídky, rozcestí s bufety další nejrůznější místa s porozuhodnými jmény. Vyhlídka Krásná Máří, rozcestí Bílá Kuchyně nebo občerstvení Hřebínek či Na Knajpě jsou jen zlomkem poetiických míst, na které lze narazit.

Bedřichovská přehrada: Kouzelná technický památka v horách

Bedřichovská přehrada byla postavena v letech 1902–1906 na řece Černá Nisa jako ochrana proti povodním. Patří mezi nejvýše položené přehrady v Česku (elevace 775 m n. m.). Hráz je 340 metrů dlouhá a 23 metrů vysoká. Výrazným prvkem jsou dvě fotogenické kamenné věžě, které dodávají přehradě jedinečný vzhled. V zimě je přehrada často zamrzlá a tvoří krásné kulisy pro běžkařské trasy, někteří se vydávají i na její zamrzlou hladinu a vytváří nové běžkařské trasy.

Liberec: kulturní město v srdci hor

A protože sport a příroda nejsou všechno, udělali jsme si výlet do Liberce. Navštívili jsme tamní Oblastní galerii Liberec, která sídlí v budově bývalých rakousko-uherských lázní z roku 1902. Po citlivé rekonstrukci byla budova přeměněna na moderní kulturní instituci, kde si milovník umění přijde na své.

Co se týká umění, architektury a vůbec trendů odkáži na blog, který vás utvrdí, že Liberec je město nejen sportovní, ale i kulturní. Navíc zjistíte, že pod dlažbou je pláž!

https://www.jizersketicho.cz/

Od stejného autora, Petra Vondřicha, se na jeho dalším blogu dočtete o významných sportovních událostech historie z trochu jiného úhlu pohledu.

https://susn.cz/

Sport, příroda, historie a umění – to byl náš týden v Jizerských horách. Plný pohybu, klidu, krásných výhledů a inspirace. Osobně jsem načetl mnoho příběhů Jizerské 50, a to především díky našemu hostiteli panu Kouckému, a zapálil v sobě jiskru v podobě účasti na této sportovní akci. Možná už příští rok se pustím do stopy a pokusím se svůj osobní závod vyhrát. Krom sportu mám velkou touhu se dozvědět více i o historii Jizerek a jeho obyvatel. Všichni odkazují ke knihám Miloslava Nevrlého, českého zoologa, spisovatele, skauta a milovníka přírody, tudíž je na koho se obrátit.

Pokud hledáte místo, kde si vyčistíte hlavu a nabijete energii, Jizerské hory jsou nejen bežkařským rájem na dosah od Prahy, ale i inspirativním místem s kulturním vyžitím. Takže elasťáky rozhodně nejsou překážkou proto, abyste si to tu užili ve stopě i mimo ni.

Možnosti dalšího ubytování zde:

Článek Zimní ticho v Jizerských horách: Běžky, historie a kouzlo Bedřichova se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Vánoční svátky jsme doposud vždy trávili s rodinou v Čechách, nikdy jsme nepodnikli cestu za hranice. Vzhledem k tomu, že děti už nejsou úplně malé a nás toho doma příliš nedrží, nebyl důvod v této tradici pokračovat. Nastal ideální čas na to vyrazit do světa. Hledali jsme destinaci, kde se v prosinci ohřejeme, vykoupeme a zároveň pobudeme v přírodě a cenově to bude přijatelné. Naše požadavky splňovalo pár destinací. Nakonec zvítězilo jižní Španělsko – vzhůru na vánoční rodinný výlet v Andalusii!

Obsah článku:

• Mijas – Bílé městečko s duší
• Alhambra – maurský klenov v Granadě
• Granada – nejkrásnější čtvrť Albaicín
• Ronda – Město nad propastí
• Pohoří Sierra de Mijas – báječné běžecké a turistické stezky
• Puerto Cabopino – tajná divoká pláž
• Malaga – Museo del Automóvil y la Moda

Proč jsme si vybrali Andalusii na zimní dovolenou?

Především prognóza pěkného počasí, které slibovalo krátké tričko a jarní teploty.

Se Španělskem jsme také příliš zkušeností neměli a tak zvědavost nás nutila právě Andalusii vyzkoušet. Lákala nás historie Pyrenejského poloostrova, arabské památky, příroda, hory i moře.  Mimo to jsem doufal i v návštěvu zápasu fotbalové La Ligy.

Andalusie je jižní region španělského království, je to zemědělská a zároveň i turistická oblast, kterou omývá Středozemní moře a částečně i Atlantský oceán. Historie Andalusie a vlastně i celého Španělska je spjata s arabskou nadvládou, která trvala od 8. století do roku 1492, kdy padla Granada. Muslimských památek nalezneme v regionu spousty a tu nejvýznamnější v Granadě – chrámový komplex Alhambra.

Kolik nás to stálo?

Zpáteční letenky do Malagy za 8 tis. pro naši rodinu (2 dospělý, 2 děti (5 a 10 let)) považuji za dobrý kup, i když se letělo z Wroclavi. V Malaze jsme si následně půjčili na týden vůz, což nás stálo s kompletním pojištěním asi 6 tis. a odjeli do našeho týdenního azylu.

Ubytování hledáme vždy mimo rezorty, mimo turisticky exponované oblasti a v přírodě.

V tomto případě jsem našel městečko Mijas, cca 30 min západně od Malagy. Za týdenní pobyt v apartmánu s balkónem a denním úklidem jsme zaplatili 12 tis. Další dvě noci jsme strávili v apartmánu v Torremolinos, kde jsme zaplatili asi 3 tis.

Mijas – bílá perla kousek od Malagy

Malé malebné městečko v bílém plášti v kopcích asi 15 kilometrů od pobřeží. Místní urbanisté zakázali jakýkoliv stavební rozvoj městečka, tudíž zde nenaleznete hotelové rezorty šplhající do výšek, ani jiné stavby, které by nějak rušili romantický celek. Pro nás to bylo nejkrásnější místo, které jsme na našem tripu navštívili.

Z výletů po okolí jsme se vždy rádi vraceli do našeho domova a říkali si, že máme štěstí, že bydlíme právě zde. Dovedu si představit, že v létě tam bude plno turistů, nicméně v prosinci to bylo v pohodě.  Výhled z našeho apartmánu byl nádherný. Každé ráno jsme vídali obrysy historické části Mijas s kostelem, zříceninou hradu a býčí arénou. V dálce pak modré moře a za dobré viditelnosti i africké břehy. Východy Slunce byly impozantní.

Odkaz na toto báječné ubytování je: La Posada de Mijas

Ono vůbec celé městečko Mijas bylo velmi působivé. Celé striktně vybíleno vápnem, domy maximálně do výšky třech podlaží, úzké uličky a v nich plno zelenajících se květináčů. Opravdu čisté, svěží a naprosto fotogenické místo, kde navíc žijí místní.

Městečko Mijas je umístěno v kopcích, stačí tak udělat pár kroků a člověk se dostane do přírody.

Přesně řečeno do pohoří Sierra de Mijas, kde nejvyšší hora Pico Mijas měří 1150m. Nalezneme zde spousty značených členitých a jednoduchých trekových cest s parádními výhledy a tudíž ideální pro rodinné výpravy. Na cestě můžete potkat například kamzíky, ještěrky nebo vznášející se dravce hledající kořist. Mimo to narazíte i na bývalý mramorový lom, kde se těžilo již za římských dob a těžba skončila patrně nedávno.

Historie Mijas, potažmo celého Španělska je, jak bylo zmíněno spjatá s Araby. Kupříkladu zemědělství je jedno z odvětví, na jehož rozvoj měli Arabové zásadní vliv. Díky zavlažovacím systému, které zřídili a dalším inovacím, bylo možné pěstování plodin v suchém andaluském klimatu. Mimo to přinesli i nové plodiny, které se staly základem pro místní zemědělství (citrusy, granátová jablka, olivy…atd). S rozvojem zemědělství přišel i ekonomický rozmach, Andalusie se stala jedním z největších producentů olivového oleje na světě. Po reconquistě křesťané i nadále pokračovali v zavedené zemědělské činnosti a díky novým obchodním příležitostem tak rozvíjeli nejen ekonomiku, ale i kulturu a vzdělanost v celé Andalusii. Až do poloviny 20. století byla oblast víceméně zemědělskou, od té doby však nastává turistický boom.

Okolí Mijas, aneb průzkum okolí

Přálo nám počasí a teploty se pohybovaly kolem 20°C, lákalo nás pochopitelně i moře.

Nejsme milovníci velkých městských písčitých pláží se slunečníky, hledali jsme něco trochu divočejšího s trochou přírody.

Bohužel tohle ale na Costa del Sol není běžné. Co jsme poznali pobřeží od Malagy po Marabelu, tak vypadá dost podobně. Je celé zastavěné hotely, zeleň byla nahrazena domy a letoviska tvoří nekončící řadu patrně až po Gibraltar. Nicméně i tak se nám podařilo kousek od Fuengirola, což je nejbližší vetší město od Mijas, najít útočiště i pro nás. Nalezli jsme asi kilometrový pás netknutého pobřeží s písčitými dunami a s trochou zeleně a dřevěnými chodníky vedoucími k pláži – vedle přístavu Puerto Cabopino. Tady jsme si užili krom jiného i vánoční koupání, trochu plážového fotbálku a starší syn Šimon i improvizovaného rybaření s igelitkou. Pláž byla prostorná, pár turistů se po ní procházelo, pár lidí se i koupalo a ostatní třeba jen seděli a nastavovali svá nahá těla Slunci. Teplota vody mezi 10-13°C. Pro otužující se jedince žádný problém.  Nádechem exotiky byli i všudypřítomní papoušci poletující nám nad hlavami.

Kde nakupujeme a co jíme?

Výhoda půjčení si vozu, je krom svobodného objevování památek a přírodních krás v širším okolí, také ryze praktická a to nakupování potravin. Jelikož bydlíme vždy v apartmánu s kuchyní, veškeré stravování je v naší režii. Je to pro nás naprosto přirozené, jsme vegetariáni a máme nějaké stravovací zvyky a nedělá nám problém se adaptovat na místní potraviny. Naopak jsme vždy v očekávání, co nového objevíme. Ve Španělsku jsme narazili na Lidl, ale my dávali přednost španělskému řetězci Mercadona. Ceny víceméně obdobné jako u nás, spíše bych řekl že tam bylo levněji, ovoce, zelenina i víno určitě.  

Mezi top jednoduché potraviny patřili zeleninová polévka – Gazpacho, bramborová omeleta – Tortilla de patatas nebo různé Tapas – sýry, olivy a sušená rajčata. Do restaurací příliš nechodíme, občas proběhne nějaký street food jako třeba při naší návštěvě Granady, kde jsme navštívili bistro a ochutnali empanadas, což jsou těstovinové taštičky plněné čím chcete. Nejčastěji se plní mletým mase, ale lze i zeleninou a sýrem. Jednoduché a chutné jídlo do ruky. Jelikož jsme milovníci kávy, kavárny jsou vždy naší oblíbeným místem. Bohužel však kvalita kávy a vlastně i kvalita obsluhy, nebyla příliš valná, oproti Itálii nesrovnatelná. Kávu si dáte od cca 1.20 Eura. A pokud narazíte na usměvavou španělskou obsluhu, tak dejte vědět. 

Výlet do Granady: Alhambra ikonický maurský skvost

Cesta do tohoto nádherného středověkého města nám zabrala cca 1,5 hod svižné jízdy po dálnici. A proč do Granady? Protože především Alhambra. Ohromný palácový komplex čnící nad Granadou, zároveň na úpatí nejvyššího pevninského španělského pohoří Sierra Nevada. Celý Pyrenejský poloostrov je historicky spjatý s muslimy, kteří vládli jeho větší části od 8. století do roku 1492, kdy nastal tzv. reconquista – znovudobytí poloostrova křesťany. V tomto roce padl právě poslední muslimský emirát Granada. Nicméně chrámový komplex a nádherné muslimské památky přetrvaly i přes řadu nepříznivých zásahů křesťanských panovníků a od 19. století se začalo s postupnými opravami a restaurováním památky, které probíhá dodnes. Roku 1984 byla památka zařazena do světového fondu dědictví UNESCO.  

Abyste se dostali dovnitř za hradby, není třeba žádná vstupenka. Můžete procházet prostranství před paláci, nádvoří a zahrady, to vše je součástí tohoto impozantního komplexu. Zkrátka i bez vstupenky se dostanete na zajímavá místa.

Určitě však doporučuji vstupenku zakoupit (a to ideálně na tomto oficiálním webu zde), protože pak se před vámi objeví fascinující architektonický zážitek, na který v Evropě nenarazíte. My zakoupili vstup do Nasridských paláců. Interiéry jsou tvořeny především dřevěnými stropy, štukovou výzdobou stěn s muslimskými motivy a barevnými keramickými kachly. Krása detailu a řemeslná dokonalost vás ohromí, ale musíte počítat také s tím, že spolu s vámi bude tu krásu obdivovat poměrně dost lidí. Navštívili jsme i pevnost Alcazaba, z které je krásný výhled na město, ale také především na zasněžené vrcholky pohoří Siera Nevada. Zahrady Generalife si necháme na příště…

Celá Granada je krásnou metropolí. Žádné přehnané davy turistů, všude se dostanete pěšky a i jízda autobusem není žádný velký problém.

Albaicín – kouzelná čtvrť plná vůní a zároveň nejlepší výhled na Alhambru

Nejzajímavější čtvrtí je určitě Albaicín, kde naleznete malebné uličky, kostely, bary a kavárny a další nejrůznější obchůdky.

Dýchá tu na vás orientální minulost a z vyhlídky Mirador den San Nicholas máte Alhambru jako na dlani, navíc je poměrně velká šance, že zde budete mít i hudební podkres od místních melancholických flamencových kytaristů, kteří se nebojí říci si o pár Euro za svou produkci. Pro katalogovou fotku z cest je toto ideální místo.

Ronda: Nejkrásnější město nad propastí v Andalusii

Město vzdálené asi hodinu jízdy autem na severozápad do vnitrozemí z našeho Mijas. Jak nás příliš neoslovilo proslulé pobřeží Costa del Sol, tak vnitrozemí bylo již dle našich představ.

Kopcovitá krajina plná zeleně, olivových sadů, nízkou hustotou osídlení a jistou dávkou divokosti nás nadchla.

Bohužel nálada v našem týmu nebyla ideální a tak jsme zastávku v národním parku Sierra de las Nieves prakticky nepodnikli a máme tak vůči sobě dluh a důvod se do Andalusie vrátit.

Samotná Ronda leží na dvou skalních masivech oddělených hlubokou roklí, kterou protéká malá říčka. Přes rokli je postaven most Puente Nuevo (Nový most), který spojuje staré a nové město. Toto je hlavní turistický cíl většiny turistů a že jich tu bylo na konci prosince požehnaně. Pokud na výletě potkáme skupinky čínských turistů, víme že to nevěstí nic dobrého a že náš turistický cíl není pouze náš a byl objeven a to znamená bohužel masovou záležitost, bez které se rádi obejdeme. Ronda nabízí řadu historických památek a možností procházek divokou přírodou ve svém okolí. Za zmínku stojí býčí aréna Plaza de Toros či zahrady Parque Alameda del Tajo, ze kterých jsou krásné výhledy na okolní krajinu.

Vždy mě zajímá i historie místa, rád v literatuře hledám zmínky o dané oblasti. Přímo Rondu zmiňuje Ernest Hemingway ve svém románu Komu zvoní hrana, která pojednává o španělské občanské válce. O býčím zápasech a vůbec Andalusii se dočtete také v jeho knize Smrt odpoledne. Přímý účastník španělské občanské války byl i George Orwell, který zastihl válečné běsnění v románu Hold Katalánsku.

Malaga ráj turistů, ale nic pro nás…

Po týdenním pobytu v kouzelném Mijas jsme se přesunuli na poslední dva dny našeho výletu kousek od Malagy do Torremolinos. Vrátili jsme v Malaze vůz a začali využívat vlak C1, který ve dvacetiminutových intervalech jezdí do Malagy, případně i autobusovou dopravu. Pozitivní bylo, že jsme byli ubytování asi 15 metrů od moře, na druhou stranu to bylo ubytování přesně takové, které nevyhledáváme. Totiž přímo na promenádě, obklopeni hotely, činžáky a obchody plnými nevkusných cetek. Důvod pro toto ubytování byla blízkost nízká cena a snadná dostupnost letiště v Malaze.

Upřímně nerozumím tomu z jakého důvodu se všude dočítám, že pláže v Malaze a okolí patří k těm nejkrásnějším, co na Costa del Sol lze najít. Pokud máte rádi městské pláže, ne úplně čisté a plné turistických atrakcí, tak jste tu správně. Pro nás tohle však není. Možná jsme ale jen špatně hledali…

Samotná Malaga je velké přístavní město s pěkným historickým centrem, pevností Castillo de Gibralfaro na kopci, ze kterého vás pak upoutá velká býčí aréna La Malaqueta kousek od přístavu. Město nás příliš neoslovilo, davy turistů odradily a tak jsme hledali alternativu pro nás i pro děti. Nemít s sebou své drahé chlapce, asi bychom zvolili návštěvu The Museo Picasso Málaga, místního rodáka nebo galerii moderního umění Centre Pompidou Málaga. Takhle jsme museli myslet i na ně. Jako vhodný cíl návštěvy jsme objevili Musea del Automóvil y la Moda de Málaga, což je úchvatná sbírka starých, kompletně zrenovovaných automobilů z počátku 20. století až po nějaká 80. léta. Desítky exponátů, ze kterých doslova přechází zrak a to i nás, kteří auta vnímáme jako stroj pro přepravu. Zdejší automobily jsou šperky na čtyřech kolech. A kdo nechce vidět například Knight Ridera a Michaela Haisselhofa, Velorex či matného Jaguára s koženým opaskem?

Běhání v Mijas a po okolní krajině

Každé ráno jsem se snažil vyběhnout na svůj pravidelný trénink spojený s průzkumem okolí. Dělám to tak vždy, jelikož poznám okolí a můžeme pak s rodinou vyrazit už na konkrétní cestu či místa. Vybíhal jsem vždy mezi 7 – 8 hodinou ranní a zažil tak několik východů Slunce, který přicházel vždy kolem půl 9. Každý východ byl jiný a bylo vzrušující jej pozorovat.

Přeci jen pro suchozemce je východ Slunce nad mořem zážitek až spirituální.  

V okolí našeho městečka Mijas jsem nalezl báječné stezky pohoří Siera de Mijas, po kterých se dalo jednoduše stoupat vzhůru. Z Mijas jsem se dostal na vrchol Pico Mijas 1150 m za necelou hodinku běhu, částečné chůze a trochu bloudění. Kombinace místního značení a mapy.cz mě občas lehce znejistili, nicméně odnesl jsem to pouze škrábanci od místních pichlavých keřů a stromků, které lemují toto větrné pohoří. Tento nejdelší výběh trval cca 2 hodiny, byl asi 12 km dlouhý a nastoupal jsem asi 800 výškových metrů. Konkrétní odkaz na trasu naleznete níže přímo na mé Stravě:

Ostatní výběhy jsem absolvoval vesměs před probuzením mých drahých a kroužil okolo Mijas, vybíhal za tmy a užíval si východů Slunce. Jednou jsem přiměl i svého drahého syna k výběhu. Mé tréninkové silniční boty Hoka Rincon, na které nedám dopustit, dostaly v terénu řádně zabrat, příště si vezmu jinou obuv…

Pohyb v kopcích je mou vášní a tady v okolí Mijas jsem si jej užil náramně. Horší to pak bylo v našem druhém ubytování Torremolinos, kde jsem se mohl běhat pouze po promenádě a vidět tak kilometrové pásy betonu, písku a moře. Ale i tak východ Slunce, když stojíte přímo u břehu moře, stojí za to.

Brzký návrat do Andalusie a příště i fotbalová La Liga?

Vánoční rodinný výlet v Andalusii se povedl a my s touto destinací určitě neskončili a rádi ji budeme objevovat i v budoucnu. Víme, že Costa del Sol není destinace pro nás, zaměříme se více na vnitrozemí, třeba i Sevillu. Cádiz by mohl být také zajímavý nebo naopak jet na východ do Sierry Nevady?

Každopádně za nás je prosinec naprosto ideální část pro návštěvu, v létě bychom se tu pravděpodobně asi upekli a to nechceme.

Zápas La Ligy se nepovedl, Granada hrála venku a Cádiz i Sevilla byly přeci jen trochu z ruky. Tudíž máme o důvod navíc se do Andalusie zas vrátit.

Tohle se ti může hodit:

Článek Vánoční svátky v Andalusii: Jak jsme s rodinou opustili tradice a objevovali španělské pobřěží a vnitrozemí se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Logika tohoto výběru spočívala v tom, že jsme chtěli zažít hory, moře, památky, relativně i teplé počasí a málo turistů.

Výběr nás nezklamal, ba naopak nás naprosto nadchnul.

Co za to?

Cestu máme naplánovanou jako obvykle tak, že vyjíždíme cca ve 3:00 hodiny ráno z Prahy, abychom pak snídali již v Německu. Jedeme obvyklou trasou k jezeru Garda. Přes Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Bolzano a dál už záleží na cíli cesty. My jsme se chtěli zastavit na Gardě, kde jsme se po cestě vykoupali v ledové vodě, prošli se po Malcesine a zamířili do našeho jednodenního azylu – Castel Goffredo, což je vesnice asi 30 minut jízdy od jižní cípu Gardy. Druhý den nás pak čekal přesun pouze tříhodinový do našeho báječného ubytování v malé vesnici Volegno.

Apuánské Alpy jsou zelené pohoří zhruba 60 km dlouhé sousedící s mořskou hladinou, a proto je zde už v dubnu počasí vhodné plnohodnotné aktivní turistice s dětmi, i když na vrcholcích hor naleznete zbytky sněhu. Na české poměry je pohoří vysoké, nejvyšší horou je Monte Pisanino s 1946 m, na italské poměry je to výškový průměr. Výrazný vysokohorský charakter pohoří je zapříčiněn ostrými hřebeny a hlubokými údolími, které jsou zaříznuté do krajiny, která tak působí vcelku dramatickým dojmem.

Apuánské Alpy jsou spjaté především s těžbou mramoru, který se zde těžil již na přelomu letopočtu.

Carrarský mramor je celosvětově známá značka, mimo jiné z něj vytesal i Michelangelo svého Davida. Těžba mramoru pokračuje i nadále, pohoří je tak protkáno silničkami mířícími vzhůru do kopců, kde nalezneme několik lomů, které značně ukusují části vrcholků a někdy i celé vrcholky kopců a tím modifikují zdejší krajinu. Je to vlastně takový, svým způsoben, landartový projekt trvající dva tisíce let. Pokud jste fanouškem mramoru, je možné zde navštívit i aktivní lomy, podívat se do jejich útrob a zjistit způsoby dobývaní tohoto kamene. Na těžbu se můžeme dívat z environmentálního hlediska kriticky, jelikož fauna i flóra dostává zabrat, na druhou stranu možná i kvůli tomu je pohoří prosto významnému turistickému ruchu. Alespoň jsme tak v půlce dubna zaznamenali. Nicméně není to tak, že by pohoří bylo zahlceno tímto průmyslem. Pro trekové výlety bych asi nevolil kopce nad Carrarou, kde se těží intenzivně, avšak ostatní kouty tohoto neznámého pohoří nabízejí nádherné scenérie a poměrně nenáročnou turistiku.

Volegno

Naše vesnice Volegno je situována na konci údolí, asi 30 minut jízdy autem od pobřeží. Nachází se v srdci hor v nadmořské výšce cca 700m, autem se dál již nedostanete.

Bydleli jsme v malém kamenném stavení na samém okraji vesnice s opravdu impozantním výhledem na okolní krajinu.

Za domem již začínal les a stezka, která vás vedla vzhůru. V lesích naleznete pozůstatky těžby mramoru, staré zrezivělé stroje, různé nefunkční lanovky, většinou však jen opuštěné lomy a pár informačních cedulí o jejich historii. Avšak není to nic, co by ubíralo na kráse pohoří. Mimo jiné jsou hory protknuty i vzkazky o partyzánském boji místních za 2. světové války.

Až na vrcholky hor

Při rodinném výšlapu, kdy jsme se vydali na několikahodinový jednoduchý trek, jsme nejprve zdolali náš cíl, což byl vrcholek Col del vento 1229m, aby následně starší syn prohlásil, že bychom se měli pokusit o tu horu před námi – Monte Corchia 1678m. Vzbuzovala vcelku respekt a druhá půlka týmu se na to již necítila, a tak jsme se rozdělili. Abych pravdu řekl, byla to vcelku výzva a několikrát jsem se chtěl vrátit zpátky, ale cesta zpět se zdála být složitější než cesta vpřed. Na cestě vzhůru bylo opravdu několik míst, které byly trochu ožehavé. Museli jsme být ostražití a nekoukat příliš kolem sebe, ale pouze před sebe a mít jistotu následujícího kroku. Tuto cestu bych pro rodinný výlet určitě nedoporučil, nicméně vrchol jsme se synem zdolali a byli odměnění krásnými výhledy na celé Apuánské Alpy a nedaleké Středozemní moře.

Cinque Terre

Hodinu jízdy autem z Volegna se nachází město La Spezia a odtud se již vlakem během asi 20 minut dostanete do národního parku Cinque Terre, což je velký turistický hit celé Itálie. Jsou to právě ony barevné domky tyčící se na skalnatém pobřeží. Konkrétně 5 vesniček: Monterosso, Vernazza, Corniglia, Manarola, Riomaggiore. Na fotkách to opravdu vypadá báječně, ovšem na vlastní kůži je to již o poznání horší. I přes dubnový mimosezónní termín bylo turistů opravdu velká spousta a pohyb mezi vesnicemi, který je možný železničním spojením či po turistických trasách podél pobřeží, byl velmi skličující, jelikož na treku jste byli neustále v zástupu, ve vlaku nebylo k hnutí a v jednotlivých vesnicích to bylo asi úplně nejhorší.

Obležené restaurace, kavárny, výhledy i skaliska u moře. Zkrátka velká turistická atrakce se vším všudy, bohužel.

Fotky máme hezké, cíl cesty byl splněn. Nakonec bylo ale vcelku fajn koupání v letovisku Monterosso, která má větší písčitou pláž a i děti si užily chladné koupele. Moře bylo osvěžující, obzvláště po celém dni stráveném na stezkách, vlacích a především s davy lidí.

Praktické tipy:

Lepší by bylo si asi přivstat a být na místě třeba již mezi 8-9 hodinou. Vstup do parku je zpoplatněn, k tomu si pořídit určitě celodenní jízdenku na vlak, pro čtyřčlennou rodinu to komplet stojí cca 50 Euro na den.

Zjistit si taky jaké cesty mezi vesnicemi jsou otevřené, jelikož část z nich se neustále opravuje a pro veřejnost je uzavřena.

Ideální je také zaparkovat svůj vůz na nádraží v La Spezii, odkud přímo vyjíždí vlak směr Cinque Terre. Tady budete platit dle hodinové sazby. Nás to vyšlo na nějaký 18 Euro.

Pietrasanta a Lucca

Kousek od Volegna je menší městečko Pietrasanta. Krásné historické místo s uměleckým přesahem. Jelikož se nacházíme v oblasti plném mramoru, tak sochy a nejrůznější skulptury jsou v tomto městě na každém rohu a přirozenou součástí městského mobiliáře. Kousek od hlavního náměstí naleznete Bozzetiho Museum, kde jsou stovky moderních i klasických soch. V přilehlém kostele Saint Agostino byla toho času výstava současného umění.

Pietrasanta je město umělcům otevřené, veřejný prostor je plný uměleckých intervencí, celé město je galeriím pod širým nebem.

Rozhodně stojí za návštěvu.

Lucca už je město u něco známější a pokud se chcete vyhnout turistickým atrakcím typu Pisa či Florencie, tak Lucca je tou pravou volbou. Ne že byste zde na turisty nenarazili, ale ne v takovém měřítku jako v těch zmiňovaných.

Staré město Lucca je obehnané mohutnými hradbami, které v současné době slouží jako promenáda a z části je to taky jedna z mála zelených ploch v centrálním městě

Zeleň je součástí hradeb a poměrně široký bulvár dává prostor pro pěší, cyklisty i pro klidný oddech v parku či na dětském hřišti. Historická část města nabízí návštěvníkům desítky kostelů, plno galerií a pochopitelně i spousty kavárniček. Srdcem města je Piazza San Michele, kde se tyčí kostel San Michele in Foro, jehož fasádu zdobí nádherný žíhaný mramor. Zajímavé je také oválné náměstí Piazza dell´Anfireatro, které stojí na původním římském amfiteátru z 1-2. století p.n.l, který pojmul až 10 000 lidí. Pohled na náměstí je zajímavý především z ptačí perspektivy, proto doporučuji navštívit například věž Torre Guinigi vysokou 45 metrů, kterou rozhodně nepřehlédnete, jelikož na jejím vrcholu rostou duby.

Florencie

Ke zklamání, především tedy díky přítomnosti tisíců turistů, patřila i návštěva Florencie. Nečekali jsme, že město bude i koncem dubna takto přeplněno turisty. Proplétat se davy a jít v zástupu od památky k památce je opravdu velmi únavné. Tento způsob objevování a poznávání není tím, který by mne oslovoval a naplňoval. Florencii tedy navštívit v jiném termínu a ideálně bez neposedných dětí.

Toskánsko

Severní část Toskánska nás nadchla, především naše kouzelné vesničky v srdci Apuánských Alp – Pruno a Volegno. Pokud bychom však jeli do těchto míst na dovolenou k moři, byli bychom zklamaní, jelikož pobřeží od města Massa až k Livornu je plné barů, restaurací a placených pláží. Nicméně v dubnu nebyla sezóna a na pláži nebyl skoro nikdo, až na pár běžců a výletníků. A tak byl alespoň prostor pro fotbálek a trochu sportovních aktivit.

Na cestách mě vždy něco charakteristického pro danou oblast osloví. Buď se jedná o památku, přírodní úkaz nebo obecně historie dané lokality. A tak pátrám.

V Toskánku jsem se dostal do křížku s Medičeji. Bohatým a mocným rodem, který od 13. století byl významným hráčem na politické mapě nejen ve Florencii, ale i celého Toskánska.

Mimo jiné byli i velcí mecenáši umění a díky nim dochází k rozkvětu renesanční kultury nejen ve Florencii, ale v celé severní Itálie. Možná bychom neznali jména renesančním mistrů jako Michelangelo Buonarroti či Sandro Botticelli nebýt jejich mecenáše Lorenza Medičejského. S Medičeji se v Toskánku potkáte skoro na každém rohu – Vily a zahrady Medičejských v Toskánsku je název památky světového kulturního dědictví UNESCO (od 2013). Skládá se ze dvanácti vil a dvou zahrad po celém Toskánsku.

Sport

Co se týká sportovních aktivit, ty se smrskly pouze na pár ranních výběhů po kopcích za naším domem, kdy mě doprovázeli kamzíci a jinak jen ticho a klid. Důvodem pro snížení mého tréninkového objemu byl nadcházejí Pražský maratón 2023, který jsem chtěl dokončit v čase pod 3 hodiny. Avšak vzhledem k celkové maratónské nepřípravě, to byl cíl velmi odvážný. A povedlo se?

Zpět domů

Na zpáteční cestě jsme se zastavili kousek od Udinese ve vesnici Osoppo. Nijak zvlášť zajímavá vesnice, ale za to jsme narazili na velmi zábavné ubytování. Součástí byla totiž poměrně velká zahrada plná domácích zvířat, se kterými si náramně rozuměly naše děti. Druhý den ráno jsme vyrazili směrem domov se zastávkou u našeho starého známého jezera Lago di Cavazzo, kde jsme v minulých letech strávili také nějaký čas. Ideální místo s minimem turistů a dobrá základna pro výlety po okolí.

Náš trip po severním Toskánsku byl sice poměrně krátký, ale za to velmi intenzivní. Týdenní dovolená stačila skutečně jen o fous. Pokud příště do Toskánska vozem, tak s určitě více dny v zásobě. Stále máme v hlavě naši Sienu, kam bychom se po letech opět rádi vrátili. Itálie nás opět přesvědčila, že nás nemůže nikdy zklamat.

Článek Apuánské Alpy – Volegno – jaro 2023 se nejdříve objevil na jednokam.cz.

K italským jezerům se vydáváme rádi a pravidelně. Cesta vozem z Prahy nám zabere cca 8-10 hodin, záleží na našem tempu a samozřejmě i na aktuální dopravní situaci na trase. Jezdíme z Prahy přes Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Bolzano a pak záleží už na konkrétním cíli cesty. Na podzim 2023 jsme minuli nejznámější z italských jezer Lago di Gardu, a zamířili cca 100 km jihozápadně k Lagu di Iseo. 

Iseo je čtvrté největší ze severoitalských jezer, nachází se v Lombardii mezi městy Brescia a Bergamo. Jezero je dlouhé 25 km, široké v průměru asi 2 km. V severní části je jezero obklopeno vysokými a strmými štíty, které směrem k jihu ustupují a jsou nahrazeny nížinami. Tam nedaleko od jezera pak nalezneme viniční oblast Franciacorta, což je území známé stejnojmenným proslulým vínem.

Co za to?

Autem jsme celkově najeli i s výlety po okolí cca 2000 km. Při naší poměrně nízké spotřebě nás tak benzin vyjde na něco kolem 4000 Kč, k tomu nutno připočíst 10 denní rakouskou známku za 10 Euro, dvakrát průjezd Brennerem 22 Euro a platby na italských mýtnících cca 60 Euro . Dohromady tak za celou cestu i s výlety na místě zaplatíme cca 6500 Kč. V kopcích nad jezerem jsme našli ideální místo pro naši dovolenou. Preference jsou vždy stejné. Hledáme destinace v přírodě, mimo větší letoviska a turistické cíle, avšak s dobrou dostupností. Vesnička Cislano odpovídala našim představám. Je to ideální místo pro pěší turistiku, z domu tak můžete vyrazit na túry po okolní krásné přírodě. Náš apartmán byl skromný svým vybavením, nicméně bohatě to vynahrazovala velká terasa a výhled z ní. Jezero pod námi a všude kolem poměrně strmé vrcholky, pastviny a klid. Cena za týdenní ubytování pro nás čtyři byla 11 400 Kč.

Cislano – Zone

Máme rádi, když naše dovolenkové útočiště není primárně turistickou destinací a my se staneme na chvíli součástí místní komunity. V malé vesničce Cislano jsme byli jediní turisté a ani v nedalekém Zone jsme na žádné nenarazili. Hold bylo po sezóně, to nám ale vůbec nevadilo. Kousek od našeho apartmánu bylo několik farem, různá políčka a spousty cest vedoucích k vrcholkům přilehlých zelených hor. Při plánování výletů hraje velkou roli okolní scenérie. Motivují nás právě vrcholky, které na nás z výšky pomrkávají a vybízejí ke zdolání. V naší těsné blízkosti jich bylo několik a bylo třeba jen zvážit, co je a není v našich silách.

Ideální první větší výlet tak bylo zdolání Monte Vignole 1095 m. Převýšení cca 400m, velká část jednoduché stezky ne úplně strmé, na závěr už však nutné překonávat trochu skalnatého profilu. Při bezpečném chování však žádný problém pro nás dospělé ani naše syny. Z vrcholku je krásný výhled na jezero přímo pod vámi i na zasněžené štíty na severu. Zpátky se vracíme pochopitelně jinou cestou. Celý výlet vyjde asi na 3 hod. a to nikam nespěcháme.

Druhý náš místní výlet už byl ambicióznější a vedl na horu jménem Punta Tisdel 1330m. Tady už bylo nutné překonat skoro 800 výškových metrů a přeci jen i trochu krkolomnější profil. Respekt vzbuzovaly především stezky vedoucí kolem skal, kdy pod vámi byly hluboké propasti. Nicméně s opatrností, respektem a odpovídající fyzickou kondicí to bylo zvládnutelné. Odměna ve formě výhledu nebyla tak velká jako u předešlé túry. Jezero bylo dál, ráz krajiny byl již trochu divočejší, sem tam několik farem, zvířata pasoucí se na loukách. Ze severu na nás vzhlížel již poměrně majestátní a zároveň nejvyšší vrchol v oblasti Monte Guglielmo 1957m. Celý výlet nám zabral něco mezi 4-5 hodinami.

Mimo jiné cca 5 min od našeho ubytování byla přírodní rezervace Riserva Naturale Piramidi di Zone, kde naleznete jedinečnou podívanou. Jedná se o přírodní skulptury v podobě pyramid, které vznikaly v průběhu časů díky erozi v důsledku klimatických procesů. Nejvyšší pyramidy dosahují výšky až 30 metrů. Můžete zde podniknout cca hodinovou okružní trasu plnou výhledů na tyto přírodní skulptury.

Jezero a město Iseo a okolí

Na přelomu září a října není jezero obsypáno turisty, ale to neznamená, že zde nejsou. Například v městečku Iseo, asi v nejhezčím a hlavním městě na břehu jezera, byl v odpoledních hodinách poměrně čilý ruch. Převažovali lidé důchodového věku a pár rodin s dětma jako my. Iseo je historické středověké město plné malých uliček, krásných náměstí a nádhernou promenádou u jezera. Je zde i spousty obchůdků, kavárniček, zmrzlináren a restaurací. Není nikterak velké a dá se v něm v klidu strávit pár pohodových hodin. Syn rybařil, druhý poskakoval a ochutnával zmrzliny a my jen popíjeli kávu a pozorovali hladinu jezera.

Co se týká počasí, tak bylo pro nás výborné. Žádný déšť, teplota kolem 24 a voda kolem 20. V jezeře nás moc nebylo, ale koupání bylo naprosto pohodové a po dopoledních výletech to byl fajn relax. Je však fakt, že příliš veřejných pláží u jezera není. V nejbližším městečku Marone jsme objevili hezký plácek La Spiaggetta, kde se lze slunit na travnaté pláži, půjčit si paddleboard a občerstvit se v přilehlém baru. Trochu divočejší byla pláž v Pisogne, ale i tam se dalo koupat, rybařit a hrát fotbálek.

Jednou z turisticky nejnavštěvovanějších míst je město Lovere. Památky, úzké uličky, přístav, zmrzlina a káva. Proč ne?

Monte Isola

Za náš turistický highland jsme považovali výlet na ostrov Monte Isola. Největší obydlený jezerní ostrov v Evropě a dominanta celé oblasti. Vůz jsme nechali v Sulzanu a lodí jsme během asi deseti minut dopluli na ostrov, kde jsme nalezli opravdu malebnou rybářskou vesničku Pescheria Maraglio. Tam za dopoledního slunce poseděli v kavárně přímo u vody. Synové se věnovali opět rybaření. Následně jsme vyšli na trasu do další, asi 2 km vzdálené vesničky Carzano. Na ostrově není osobní automobilová doprava, pouze služby, skútry a kola. Ideální tak pro rodinné výlety. My zažili opravdu horký den tak jsme byli rádi, že můžeme spočinout na městské pláži. Velké výlety jsme tak neabsolvovali, což je škoda, jelikož ostrov vybízel k cyklistickému okružnímu výletu či výstupu k hradu a zároveň nevyššímu bodu. Ostrov je též známy díky uměleckému landartovému projektu manželské dvojice Christo a Jaen Cloude nazvané The Floating Piers , která propojila ostrov s pevninou. O ekologické smysluplnosti tohoto projektu mám velké pochybnosti, nicméně vizuální efekt byl velkolepý. Více o projektu naleznete zde. Christo and Jeanne-Claude | The Floating Piers (christojeanneclaude.net).

Bergamo

Zhruba hodinu jízdy od jezera je pak město Bergamo, kam se dá případně dostat i poměrně levně letecky z Prahy. Bergamo na mě zapůsobilo, když jsem sledoval na jaře finiš jedné z etap Giro di Italia 2023. Město je rozděleno na staré a nové město, přičemž to staré středověké nalezneme na vrcholu kopce obklopené obrannými hradbami ze 17. století. A právě Citta alta by mělo být vaším cílem cesty při návštěvě Bergama, ale připravte se na to, že tu nebude sami. Výchozí bod je náměstí Piazza Vecchio, kde nalezneme spousty památek. V jihozápadní části náměstí stojí Palazzo della Ragione postavený v letech 1538 – 54. Vedle paláce stojí Torre Civica, obranná věž ze 12. st. Na severní straně náměstí je renesanční budova knihovny Bibliateca Civica ze 17. st. Na Piazza Vecchia navazuje jižně Piazza Duomo s dómem Duomo di Bergamo ze 17. st. Za významnější stavbu je však považován trojlodní kostel Santa Maria Maggiore z 12. až 14. st. Přímo na kostel navazuje kaple Cappella Colleoni, renesanční stavba s bohatě zdobenou fasádou.

V horním městě nalezneme vše, co na italských městech máme rádi. Renesanční architekturu, malebné uličky, kavárny a zmrzlinárny na každém rohu a samozřejmě taky atmosféru. Mimo jiné je zde i zajímavá venkovní prádelna.

Horní opevněné město Bergama bylo v roce 2017 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími lokalitami pod jednotným zápisem „Benátské obranné stavby z období 15. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar“.

Brescia fotbal

Jelikož jsme byli ubytování kousek od několika fotbalových měst, hledal jsem možnosti, kam se podívat. Nakonec vyhrála Seria B a Brescia Calcio. Krásné město, necelou hodinku od našeho ubytování u jezera. Historickou část Brescie jsme již před lety navštívili a tak jsme nechtěli dětem uštědřit další památky. Proto jsem já s chlapci vyrazil na fotbal a má drahá na procházku městem. Hromadná doprava je v Brescii vyřešena jednoduše, je zde metro, které vás doveze kam potřebujete. Nechali jsme proto auto na kraji města a vydali se na fotbal.

Fotbalový tým z Brescie se vcelku pravidelně pohybuje mezi Serii A a Serii B. Zajímavostí je, že za tento klub v nedávné minulosti hráli hvězdy světového formátu jako Roberto Baggio, který zde hrával na sklonku kariéry nebo naopak na začátku kariéry zde hrával Andrea Pirlo. Krom těchto dvou italských reprezentantů je s Brescii spjaté i jméno jednoho vcelku úspěšného trenéra, který zde dohrával svou hráčskou kariéru. Byl to Pep Guardiola. Českou stopu zde v nedávné minulosti zanechal například Aleš Matějů či Jaromír Zmrhal.

Za pár Euro jsme se dostali na stadion, kde jsme byli svědky průměrného fotbalu a parádního fandění tribuny Curva Nord. Je fakt, že stadión už zažil lepší časy. Tribuny z lešení vestavěné do původních betonových tribun zrovna neodpovídají moderním trendům a o komfortu bychom asi také mluvit nemohli, nicméně fanoušků bylo poměrně dost a atmosféra byla skvělá. Pro mě jako fanouška fotbalové architektury trochu zklamání, ale mám rád zašlou slávu. Utkání proti Ascoli skončilo 1:1.

Příště tedy Lago di Como a třeba Milano? To se uvidí, ale už dlouho máme toto jezero v merku. A kdy? Ideálně opět na podzim.

Článek Lago di Iseo – podzim 2023 se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Obsah článku:

• Castellammare del Golfo – přístavní město s mohutnými hradbami
• Scopello – hollywoodská destinace
• Segesta – antický archeopark
• San Vito Lo Copo – vyhledávaná turistická destinace
• Zingaro – báječný přírodní park s krásnými plážemi
• Grotta Mangiapane – sicilský skanzen
• Cefalu – ikonické město pod skalou
• Modonie – přírodní park v horách
• Palermo – multikulturní křižovatka světa

Proč navštívit Sicílii na jaře? Ideální počasí, levné letenky a úžasná příroda

Na Sicílii se dostanete letecky za velmi slušné peníze. Lákadlem pro mě tentokrát byla v prvé řadě jarní rozkvetlá příroda pod jižanským sluncem, činné vulkány, ale také antické památky, které mě fascinovali už při naší první návštěvě Sicílie před pár lety. Důležitý je pro nás vždy termín cesty. V tomto případě jsme zvolili brzký jarní termín a výběr to byl dokonalý.

Pro náš způsob cestování, který je poměrně akční, plný přesouvání a objevování, byl začátek dubna skvělý. Slunce hřálo, ale ne tak, aby nás na cestách nějak obtěžovalo. Dalo se zkrátka podniknout cokoliv, co vyžadovalo fyzickou aktivitu, aniž byste cítili diskomfort. Letní měsíce jsou v tomto ohledu patrně zcela odlišné a spíš vhodné pro pasivněji pojatou dovolenou.

Cenová efektivita cesty na Sicílii: Letenky, půjčovna aut a ubytování za skvělé ceny

Letenky do Palerma z Vídně nás stály kolem 9 tis. pro naši čtyřčlennou rodinu.  Následně jsme měli přesně týden na průzkum ostrova. Rozhodli jsme se, že si půjčíme na celou dobu vůz, což se ukázalo jako dobrý nápad. Cena i s pojištěním vozu necelé 4 tis. Průzkum západní části ostrovs byl tak pohodlný a rychlý. Ubytování rozvrženo na tři různé lokality, dohromady jsme za apartmány zaplatili necelých 11 tis. Velmi solidní ceny, které se nedají porovnat s těmi, které vás čekají v letních měsících.  

Castellammare del Golfo: kvetoucí příroda a skrytá pláž na Cala Bianca

Na letišti v Palermu, které vlastně v Palermu vůbec není, ale je nějakých 30 km od něj, jsme si půjčili vůz a zamířili na západ do města Castellammare del Golfo. Poměrně velký přístav s charakteristickými hradbami, který na fotkách vypadá impozantně. Historické centrum, náměstíčka i malé uličky a kavárny a restaurace, to vše tam naleznete, ale kde v Itálii ne?

Impozantní hradby Castellammare del Golfo s výhledem na moře

Sicilský záliv v jarním slunci – dechberoucí výhled na moře

Lokalitu jsme vybrali z toho důvodu, že je to nedaleko přírodní rezervace Zingaro (Riserva Naturale Orientata dello Zingaro), na kterou jsme měli zálusk, ale nakonec se do ní vydali až z našeho druhého ubytování. Asi 10 km od města jsme totiž objevili Bílou Zátoku (Cala Bianca), což byly krásné vápencové mořské útesy, které protínaly malé pěšinky. Krom toho se právě probouzela příroda, všude bylo zeleno a slunce hřálo až to vybízelo ke koupání. Malá pláž s drobnými oblázky a široko daleko ani živáčka. Nepomatuji si moc krásnějších míst. Voda kolem 18 °C, pro nás otužilce paráda.

Super ubytování jsme měli ve zmíněném přístavním měste Castellammare del Golfo, asi 5 minut chůze od vody a zároveň i pár minut do hor. Skvělý apartmán pro čtyři za výbornou cenu:

Piricù Apartments

Scopello: Proč je tento sicilský ráj oblíbeným cílem filmových štábů?

S jistým turistickým ruchem už se však musí počítat v nedalekém městečku Scoppelo. Přírodní scenérie je zde parádní, ale sami zde rozhodně nebudete. A pokud byste se chtěli koupat, vstup na pláž je zde zpoplatněn, i když zamaskován vstupem do muzea rybářství, které u pláže pravděpodobně je. Inu, když už se Scoppelo jednou objevilo na seznamu hollywoodských lokačních a točí se zde filmy, turismu se nevyhne.

Segesta a San Vito Lo Capo: Antické skvosty a sicilské turistické letovisko

Po dvou nocích se přesouváme do městečka San Vito Lo Copo, které se pyšní údajně nejkrásnější pláží na Sicílii. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Segestě, kde je archeologický park plný nejen antických památek. Symbolem je nádherně dochovaný chrám řeckého (dórského) typu postaven zhruba v 5. století p.n.l. národem Elymovů. Chrám je dominantou okolí, perlou zasazenou do krajiny. Neméně zajímavé je i řecké divadlo s půlkruhovým půdorysem, které je umístěno na druhém kopci, kde jsou i ruiny dalších nejrůznějších staveb z nejrůznějších dob. Město plnilo funkci celá staletí, až do 13. století, kdy bylo definitivně opuštěno. Až v 19. století se začalo s vykopávkami, které nám tak dávají možnost nahlédnout detailně do historie. Génius loci tohoto místa je fascinující. Dávní stavitelé věděli. Precizní je v tomto ohledu zejména pohled z hlediště divadla, kdy se před vámi otevírá údolí a za ním vrcholky hor. I když na divadlo v Taormině, kdy kulisou pro představení byla a stále je i činná sopka Etna, je přeci jen ještě vyšší level.

Pohled zdálky na impozantní antický chrám v Segeste

Antický chrám Segesta obklopený jarní přírodou

Impozantní antický chrám v Segeste na Sicílii

San Vito lo Copo je především velká turistická destinace plná hotelů a apartmánů, kde v hlavní sezoně bude hlava na hlavě. V dubnu bylo ještě vše utlumeno. Městečko je však bez kouzla, pláž je plná smetí a z barů se line italský pop. O vyhlášenosti místní městské pláže bych opravdu pochyboval. Navzdory tomu je místo jednoznačně fotogenické. Bílé písečné pláže a za nimi se tyčí mohutné skaliska Monte Monaca. Fotky a realita jsou ale dva rozdílné světy.

Přírodní rezervace Zingaro: Únik do přírody s krásnými plážemi a klidnými zátokami

Ideální tak je se z městečka vydat na průzkum po okolí. Asi 15 minut jízdy autem je vstup do rezervace Zingaro. Nádherný přírodní park je protkán stezkami skrz naskrz a vy si tak můžete zvolit různou náročnost své túry. Můžete šlapat do kopců, prozkoumat jeskyně nebo jít podél moře a objevovat báječné malé zátoky s malými plážemi. V celé rezervaci není žádné občerstvení, žádný kiosek a tudíž ani žádné odpadky, což na Sicílie není tak běžné. Je to skutečně kouzelné místo pro aktivní turistiku. Vzhledem k tomu, že cest je v rezervaci spousty, tak se nebojte, že by zde byla výrazná koncentrace lidí. Na druhou stranu asi je nutné počítat, že v sezóně budou i malé pláže v zátokách více obsazené. Nic to však nemění na tom, že odměna za relativně snadnou fyzickou námahu stojí za to.

Malá zátoka v přírodním parku Zingaro

Nádherná malá pláž v přírodním parku Zingaro

Krásná zátoka s tyrkysovým mořem a pláží v přírodní rezervaci Zingaro

Grotta Mangiapane: Historie řemesla a zemědělství v srdci Sicílie

Jeskyně obývaná po tisíce let se nachází ve městečku Cornino, asi 20 minut od San Vito Lo Copo. Na konci 19. století se zde usadila rodina Mangiapane, která zde postavila veškeré domy a hospodářská stavení. Rodina zde žila a hospodařila do 50. let 20. století. Dnešní podoba jeskyně a všeho kolem ní, je tak dílem této rodiny a následně i jejich potomků, kteří stáli za rekonstrukcí tohoto zajímavého místa. Dnešní návštěvník tak nalezne skromné přístřešky, ve kterých žili a pracovali místní usedlíci. Je to skanzen italského venkova, ve kterém naleznete spousty původních řemeslných dílen s nástroji a také zemědělských staveb s živými zvířaty. Navíc je zde stylová kavárna, kde můžete své zážitky příjemně vstřebat.

Cretto di Burri: Monumentální landart na troskách města Gibellina

Poslední zastávka na našem tripu bylo historické město Cefalu. Cestou tam jsme si zajeli, abychom navštívili monumentální landartový počin Cretto di Burri, který stojí na troskách města Gibellina, které bylo zničeno zemětřesením v roce 1968. Betonové kvádry, mezi nimiž lze volně procházet jako bychom se pohybovali v ulicích města, stojí na 80 000m2 na čtvercovém půdorysu. Jedná se vlastně o obří pomník, který svou strukturou připomíná Burriho dřívější práce (crack paintings). Jedná se o unikátní umělecké dílo, jehož měřítko ohromí a zapůsobí na vás.

Nedaleko bylo postaveno nové město Nuovo Gibellina, které láká na umělecké instalace v městském prostoru.

Monreale a jeho katedrála: Historie, architektura a nádherné mozaiky

V Italských listech od Karla Čapka mne oslovil popis městečka Monreale, které je těsně nad Palermem a je známé svou katedrálou. Tato stavba je jednou z největších památek normanské architektury na světě. Ostatně Normané, toto etnikum ze severu Evropy, které vzniklo kontaktem severských osadníků s Franky, se na Sicílii objevili v 11. století a díky svému vojenskému umění ji dobili v roce 1072. Následně zde Normané vládli a budovali. Mimo jiné právě katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, která je fascinující zejména mozaikovou výzdobou celého interiéru, kterému vévodí ohromná mozaika Krista, toho času v rekonstrukci.

Cefalù: Malebné město u Tyrhénského moře s normanským chrámem

Historické město asi 70 km východně od Palerma je skutečně tak malebné, jak vypadá. Tyrhénské moře se jemnými vlnkami otírá o působivou městskou pláž, nad městem pak ční mohutná vápencová skála La Rocca a kulisy pak dokreslují romantické uličky se stovkami kaváren a restaurací a také normanský chrám na hlavním náměstí. To vše činí z Cefalu letovisko se vším všudy, tedy i s velkým turistickým ruchem. Lidí zde bylo i začátkem dubna spousty, tudíž začít město bez lidí je možné pouze brzy ráno.

V Cefalù se nám podařilo najít báječné ubytování v samém historickém centru asi 3 minuty od zmíněného normanského chrámu:

Sicilia Bedda house

Kouzlo ranního běhu: Klid a objevování

A to je přesně můj čas. Vybíhám mezi 6-7 hod. ráno a Cefalù se pozvolna probouzí. Na moři několik rybářských člunů, pár racků nad nimi, potkávám také pár běžců a hlavně právě vychází slunce. Hřeje do zad. Když běžím po promenádě směrem na západ a otočím se a vidím, jak slunce vykukuje zpoza skály nad městem a osvěcuje normanský chrám. Jsem blažen. Má ranní potřeba samoty a běhu je naplněna – další den může začít. Níže je zaznamenán v běžecké aplikaci můj promenádní běh v Cefalù.

Pokud netušítě, co je aplikace Strava, můžete se to dozvědětv tomto článku na tomto blogu:

Strava je vynikající analytický nástroj pro každého sportovce

Obecně mají mé ranní výběhy nejen sportovní význam, ale i objevitelský a také asociální, totiž že můžu být chvíli sám. Obvykle vstávám i na dovolené mezi 6-7 hod. ranní a vybíhám. Slunce již hřeje, moře je klidné, město se probouzí a já rád prozkoumávám okolí. Snažím se vybíhat mimo města, nad města či podél moře. To je má odměna na cestách.

Fotogenická pláže v Cefalu jsou, to ano. Abyste se nepokazili dojem z nich, tak je nesmíte navštívit. Pokud je už navštívíte, nesmíte se koukat příliš kolem sebe, protože to byste viděli spousty odpadků a různých stavebních improvizací. Pravdou je, že Siciliané si příliš nelámou hlavu s pořádkem, což je mrzuté a kazí to trochu dojem.

Madonie: Výšlapy, horské vesnice a úchvatné výhledy

Pár kilometrů směrem do vnitrozemí se nachází přírodní park Madonie. Okamžitě se ocitáte mimo turistické cíle a v tak trochu v zapomenutém kraji. Příroda je zde kouzelná a divoká zároveň, v dubnu se navíc krásně zelená a vápencové skaliska se tyčí do výšek až 2000 m.n.m.. Městeček je tu pár, jsou nalepeny na úbočí hor či jsou situovány v údolí řek. Často potkáte stáda dobytka pasoucí se na ohromných pastvinách, kozy v poměrně nečekaném hornatém terénu a nad hlavami vám létají dravci čekající na kořist. Výhledy jsou fantastické a Tyrhénské moře v dálce jim dává ještě na velkoleposti. Naleznete tady spousty značených stezek různých obtížností. Jako nenáročný trip bych doporučil vycházku v městečku Gratteri, kde asi po 2 kilometrech můžete dojít k zajímavému skalnímu útvaru (Grotta Grattara) připomínajícímu naší Pravčickou bránu.

Skalní útvary v národním parku Madonie na Sicílii

Přírodní park Madonie a horská vesnice v jarní krajině

Palermo: objevte kouzlo sicilského chaosu, kulturního bohatství a nečekané historie

Na hlavní město ostrova nám zbyl poslední, odletový den. Už jen přijet vozem do centrální části Palerma je zážitek. Dopravní předpisy zde skutečně příliš nehrají roli. Opatrně projíždíme městem až dorazíme k přístavu. Doprava je v sobotním dopoledni enormní, míst k parkování málo, ale podaří se. Kroky nás vedou k hlavní tepně města, ulici Via Vittorio Emanuele pojmenované po prvním králi Italské republiky. Pokud jsem doposud tak nějak tušil, že by Palermo mohlo být synonymem orientálního chaosu, vůní, nepořádku a zajímavé architektury, tak hned od první chvíle jsem dostal jednoznačnou odpověď. Palermo je opravdu kouzelné město, které nemá v západní Evropě srovnání. Centrum města je živý organismus. Atmosféru dodávají četné úzké a tmavé uličky tvořené různě se rozpadajícími činžovními domy, prádlo visící z oken a malá náměstíčka plná pouličních restaurací a kaváren…

Mimo to zde nalezneme i desítky staveb snoubící architekturu orientální s normandskou a barokní. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je postavena ve 12. století v arabsko-normanském stylu na základech původní katedrály ze 6. století a následné arabské mešity. Jedná se o monumentální stavbu, která je spolu s dalšími v Palermu zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Za průzkum stojí též nenápadný, ale o to zajímavější kostel San Giovanni degli Eremiti s charakteristickými červenými kupolemi s přilehlým klášterem a zahradou, postaven taktéž ve 12. století v arabsko-normanském stylu. Dalším architektonickým klenotem je pak Palazzo dei Normani, kde je mimo jiné nádherná kaple Cappella Palatina vyzdobená zlatou mozaikou.

Dojem ve mně Palermo zanechalo velký a rád bych se tam vrátil a náležitě si jej užil. Přeci jen jsem zažil jen ochutnávku, která mne ale nadchla. Palermo bylo tavícím kotlem kultur a národů, byla to křižovatka středověkého světa, kde vedle sebe žili v harmonii a pro dobro celku arabové, křesťané i židé. Palermo, ostatně jako celá Sicílie, bylo opravdu výjimečné místo té doby. Zde fungovala opravdová síla multikulturalismu.

Bohužel pro Palermo a Sicílii jako takovou, máme povědomí takové, že je to nebezpečné a temné místo, kde vládně Mafie. V minulosti tomu skutečně tak bylo, možná až do nějakých 80. let 20. století, ostatně literatura i film nám příběhy té doby odvyprávěly. Pokud vás toto téma zajímá tak mimo Kmotra, napsal Mario Puzzo, třeba i knihu Sicilián, ve které líčí osud bojovníka za nezávislost Sicílie Salvatora Giuliana. Trochu více do hloubky morální i politické vás pak zavede sicilský rodák Leonardo Sciascia víceméně ve všech svých knihách (Candido aneb Sen sněný na Sicílii, Sicilské variace, Každému, co jeho jest…).

Sicílie: Báječná kombinace kultury, přírody a skvělé kuchyně

Současná Sicílie otevírá svou náruč turismu. Kultura, historie a přírodní poklady jsou zde na poměrně malém půdorysu snáze dostupné. Pokud k tomu dodáme obvyklou skvělou italskou gastronomii, je Sicílie opravdu jedinečným místem, které stojí za to navštívit a to obzválšť na jaře.

Článek Sicílie na jaře: Ideální čas pro objevování tohoto kouzelného ostrova se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Rok se s rokem sešel a o prázdninách nás čekala opět cesta do Dánska. Přeci jen utéct před parným létem na sever Evropy není špatný nápad, jak jsme se již v roce minulém přesvědčili. Objevování dánských ostrovů Møn a Bornholm!

Tentokrát jsme uvažovali nad průzkumem pevninské částí. Dánsko tvoří především Jutský poloostrov a hustá síť různě velkých ostrovů, kterých je 406. Není proto překvapivé, že jsme se rozhodli pro návštěvu jednoho z nich a to pro menší ostrov Møn ležícím pod hlavním a největším ostrovem Dánského království Sjællandem.

Na Møn se dostanete za necelé dvě hodiny trajektem z německého Rostocku.

Abychom však nezůstali jen tam a nevraceli se stejnou cestou, což nemáme rádi, rozhodli jsme vsadit na jistotu a vrátili se po roce opět i na Bornholm.

Obsah článku:

• ostrov Møn – sepjetí s přírodou
• Møns Klint – úchvatné bílé útesy ze seznamu Unesco
• Liselund – romantický anglický park
• Elmelunde – nejstarší kostel na ostrově Møn
• Stevns Klint – kostel na hraně
• Bornholm – návrat do našeho ráje
• Nexo – běžecký závod „náš pravý důvod návratu“

Cesta do Dánska je možná i s nízkými náklady

Naše cesta tedy vedla z Prahy do Rostocku, což je nějakých 600 km po pohodových německých dálnicích. Následně trajektem na Møn, což vyšlo na 140 Euro pro osobní vůz a nás čtyři. Kemp na Møn nás vyšel zhruba na 1200 Kč na den pro všechny včetně stanu i auta. Po pár dnech přesun do města Køge a odtud nočním trajektem na Bornholm, cena za noční jízdu trajektem byla velmi příznivá a to 450 DK (cca 1500 Kč). Na trajektu se nám podařilo ukořistit lůžka a tak jsme se i prospali a v 6 hodin ráno byli na Bornholmu. Kemp, ve kterém jsme byli i loni, a byl opravdu skvělý, byl skvělý i letos. Cena za něj taktéž výborná, nějakých 1300 Kč na den. Za cestu trajektem z Bornholmu do Sassnitz jsme zaplatili trochu více, nějakých 1200 DK, ale ceny se různě hýbají a dá se nalézt levněji. My jeli v sobotu dopoledne. Po nějakých 3 hodinách plavby se dostanete do Sassnitz a odtud už jednoduše valíte do Prahy, což je asi 650 Km.  

Dovolená na Mønu: krásná příroda a nepředvídatelné počasí

V prvé řadě hrála roli vzdálenost. Møn se nám zdál vcelku v přijatelné vzdálenosti. I když nakonec byla cesta dlouhá. Cca 6 hodin autem do Rostocku, 2 hodiny na trajektu a následně ještě hodinu do kempu. Tam nás čekal příjemný kemp na kraji menší vesnice, přímo u lesa a hned vedle písečné duny asi 50 metrů od moře. Bohužel zázemí v něm nebylo takové jako na Bornholmu, vybavení kuchyně bylo velmi minimalistické, stejně tak prostory určené pro stravování.

K naší mírné frustraci však především přispělo počasí, jelikož bylo mizerně. V podstatě každý den pršelo, teploty byly nízké a slunce bylo pomálu.

14°C stupňů a vítr nám rozhodně nepřipomínal letní dovolenou. Na druhou stranu se každý den udělalo i hezky, počasí se střídalo každou půlhodinu. My tak během 4 dní měli spousty prostoru pro důkladné prozkoumání ostrova. 

Mé ranní výběhy do divočiny jsem na Mønu absolvoval asi tři. Potvrdil si, že Dánové jsou skvělí stavitelé s citem pro design. V lesích přilehlých kempu jsem objevil hned několik architektonických skvostů v podobě různých letních chat a příbytků. Asi 6 km od kempu byl malý ostrov spojený mostem, kde bylo malé rybářské městečko Nyord. To je prezentováno jako město bez aut. Zaparkujete na okraji, pak během 10 minut projdete. Je zde pár restaurací a galerií.

Møn je ostrov stvořený pro cykloturistiku i pěší turistiku, ostatně jako celé Dánsko

Krajinu tvoří z většiny zemědělská půda, pastviny a louky, ale také lesy. Pobřežní oblasti zas tvoří písčité pláže a duny nebo také mokřady. Pro našince je obrázek krav pasoucích se na solných pastvinách u moře stále trochu nezvyklý.

Møns Klint: Úchvatné bílé útesy, které vás ohromí

To že jsme si vybrali ostrov Møn bylo dáno také tím, že jsme chtěli navštívit bílé útesy Møns Klint, které jsou uvedeny i na seznamu UNESCO. Vzhledem k dosti proměnlivému počasí nebylo jednoduché najít vhodný čas pro návštěvu, ale povedlo se a my si užili velkou podívanou. K útesem na východě jsme se z našeho kempu na západě ostrova dostali asi za 30 minut jízdy autem. Parkování bylo zpoplatněno, ale vstup k útesům již nikoliv. Od parkoviště vedou schody poměrně strmě dolů, musíte překonat cca 100 výškových metrů, abyste se dostali na úroveň moře. Sice není nutné scházet dolů a krásné výhledy si užijete i z vrchu, ale přímo z pláže je dojem ještě působivější.

Před vámi se tyčí až 120 metrové vápencové útesy, které neustále erodují a proto musíte být ostražití

Byl to skutečně dramatický zážitek, nám foukal poměrně silný vítr, mořská voda byla zkalena do několika různých odstínů a vzhledem k tomu, že svítilo zrovna slunce, tak jeho paprsky se velmi silně opíraly o bílý povrch a nás tak oslepovali. Celý ten výjev byl však velmi silný.

Po sestupu k hladině moře, máte možnost se vydat na obě strany podél útesů, což doporučuji. Kromě úchvatné přírodní scenérie, můžete zkusit hledat až 70 milionů let  staré zkameněliny kudlanek, mořských ježků či obřích ústřic. Po nějakých 1500 m metrech je možnost opět vystoupat strmými schody na útesy.

Pokud chcete zjistit více informacích o útesech a celé lokalitě, určitě stojí za to navštívit přilehlé Geocentrum, které je otevřené samozřejmě i dětských návštěvníkům a má pro ně nespočet atraktivních aktivit.          

Liselund: Romantický park kousek od divokých útesů Møns Klint

Pokud jsme na útesech ocenili divokost a nespoutanost přírody, tady na Liselundu jsme se vrátili k estetice vytvořené člověkem. Liselund je romantický upravený anglický park z 18. století s několika exotickými stavbami a památkami. Působí to tu jako kulisy k připravovanému filmu. Je to místo dokonalé a opečovávané. Nachází se jen pár kilometrů od Møns Klint.

Nejstarší kostel ostrova Møn: Elmelunde a jeho naivní fresky

Zhruba uprostřed ostrova Møn naleznete nejstarší zdejší kostel z 11. století. Původně románský, později dostavěný v gotickém stylu. Jedná se o typickou ukázku dánské středověké náboženské architektury. Je to bělostný symbol v krajině, dokonce jej používají námořníci jako orientační bod. Velmi zajímavé jsou fresky uvnitř kostela, ani ne tak obsahem, jelikož jsou zde vyobrazeny biblické příběhy, ale způsobem zpracování. Ten je velmi jednoduchý, prostý až bych řekl naivní.  Autorství je připisováno tzv. Elmelundskému mistrovi, který cca v 15. století obdobně vyzdobil i další kostely na ostrově.

Stege – srdce ostrova Møn a útočiště před špatným počasím

Hlavní město ostrova má asi 3800 obyvatel. Najdete v něm vše, co potřebujete. Spousty obchůdků, kaváren, několik památek a také náš oblíbený obchod Netto. Jak bylo zmíněno, počasí nám úplně nepřálo a tak jsme museli hledat alternativy. Jednou z nich bylo muzeum Thorsvang, kde zažijete staré dobré časy, jak se píše v letáku. Faktem je, že Dánové jsou sběratelé všeho a tady se o tom přesvědčíte. Je to místo, které rozhodně nebude nudit vás ani děti a navíc, pokud budete bystří, tak získáte i drobnou odměnu.

Stevns Klint: Tajemné útesy a kostel na hraně

Cestou do města Koge, ze kterého nám jel trajekt na Bornholm, jsme se zastavili na Stevns Klint. Neměli jsme dost bělostných útesů zapsaných na UNESCO, museli jsme zkrátka ještě na toto místo. Celý den se schylovalo k bouři a tak, když jsme přijeli asi v 19 hodin na místo, měli jsme celé útesy i s impozantním kostelem pro sebe. Krátká, ale velmi zajímavá zastávka.

Bornholm: Návrat do dánského ostrovního ráje

Jelikož jsme se na Bornholm po roce vraceli, věděli jsme do čeho jdeme a velmi jsme se těšili. A co dodat k předchozímu článku?

Bornholm: malý dánský ostrov v Baltu je úžasné místo pro rodinnou dovolenou

Především to, že obecně bylo na ostrově více lidí a na hlavních turistických atrakcích to bylo znát. Mimo jiné jsme v našem kempu potkali i dvě české rodiny. Že by byl Bornholm objeven?

Pár obecných poznatků. Za celou cestu po Dánsku jsme potkali dva policisty a to bylo ještě ke všemu na běžeckém závodě v Nexo, kam přišli fandit svým přátelům. Na silnicích se jezdí naprosto v klidu, není zde absolutně prostor pro stres a nepřiměřenou rychlost. Ono obecně stres je zde nejspíš zakázené slovo.

I tentorát jsme se rozhodli pro ubytování pod stanem a to ve vyzkoušením kempu na  Dueodde beach.

Odkaz na tento báječný kemp, kde potkáte zejména rodiny s dětmi, je níže:

Bornholms familiecamping

Akvarely a krajina Bornholmu: Ben Woodhams v Gudhejm muzeu

Návštěv muzei a galerií rádi využíváme při nepříznivém počasí. Tady jsme objevili malou perlu a to anglického umělce žijícího na Bornholmu, který zde putuje a tvoří. Maluje především akvarely a jeho láskou je krajina, kterou dokáže mistrně zachytit. Jeho jméno je Ben Woodhams.

Garážový prodej: místní báječná tradice

Z minulého roku jsme již věděli, že garážový prodej nabízí zajímavé kousky, a tak jsme byli bystří a koupili pár drobností do naší domácnosti. Skleniček na víno a podnosů není nikdy dost. Mimo to je u domů i spousty jakoby skříněk, kde naleznete různé rukodělné předměty, ale u zeleninu či med. Je zde vždy kasička, do které odevzdáte peníze. Tady opravdu neexistují žádné obavy. Jak by takový přístup dopadl u nás v Čechách?

Místní udírny na Bornholmu: Sledě, makrely a další lahůdky

Bornholm je doslova posetý udírnami. Jsou to stavby s charakterystickými komíny, jenž nepřehlédnete. Některé jsou soukromé, ale spousty z nich jsou restaurace, které nabízejí uzené sledě, makrely či krevety. Jedná se o typické zdejší jídlo, které doplňuje ještě žitný chléb. My navštívili restauraci Ruggeri, která má na ostrově tři pobočky. Její výhodou je to, že nabízí krom posezení v klasické restauraci i studený pult, kde si můžete vybrané pochutiny odnést. Za vydatnou ochutnávku místní kuchyně pro nás čtyři jsme zaplatili kolem 100 DK, tedy žádné drama.

Nexo běžecký závod: my čeští závodníci na startu a epický cílový finiš

Zástěrkou pro návrat na Bornholm byl pochopitelně běžecký závod v Nexo. Stejný termín, podobní závodníci a na startu krom mě a mého syna Šimona i naši čeští přátelé z kempu. Kluci ve svém dětském závodě na 2,5 km obstáli na výbornou a skončili jakožto jedenáctiletí na 4. a 6. místě ve smíšené kategorii do čtrnácti let. Já jsem svůj závod zvládl taktéž na 4. místo a zaběhl skoro na vlas stejný čas jako minulý rok. Nicméně z celého závodu jsem měl skvělý pocit. Začal jsem rychle, pak zvolnil, abych v závěru se svým dánským soupeřem podstoupil epický cílový finiš, ve kterém jsem před stovkami usmívajících se a i povzbuzujících diváků, zvítězil asi tak o 5 cm. Kdo tam nebyl neuvěří, že lze tak bojovat o bramborovou medaili.

Dánská letní dovolená potvrdila naše okouzlení

Dánsko nám potvrdilo, že je to skvělá destinace pro letní dovolenou. Ta spokojenost, která z místních sálá je opravdu nakažlivá. Podnikli jsme další krůček k objevování Skandinávie a rozhodně se těšíme na další, který by mohl vést o něco více na sever. Cesta do Dánska byla i tentokrát skvělá.

Prahnete-li po více informacích o dánském ostrovu Bornholm, můžete kliknout níže, kde je popsal naši první cestu na tento nádherný ostrov:

Bornholm: malý dánský ostrov v Baltu je úžasné místo pro rodinnou dovolenou

Článek Cesta s rodinou do Dánska. Útěk na sever pod stan se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Na Bornholm se dostanete trajektem právě z Rujány za nějaké 3 hodiny. Ocitnete se na pohádkovém ostrově v Baltském moři, kde naleznete klid, krásnou přírodu, totální pořádek a nádherné písčité pláže jako v karibiku.

Obsah článku:

• Kemp Dueodde – karibské pláže na dosah
• Rybářská vesnička Snogebæk – zkrátka hygge
• Ekodallen a hrad Hammershus – přírodou i historie
• Sveneke, Gudhejm – malebná rybářská městečka
• Rønne – hlavní město ostrova
• Nexo – běžecký závod

Je fakt, že poslední léta je v kurzu Polsko a jeho baltské pobřeží. Mnoho Čechů vyměnilo Chorvatsko právě za polské pláže. Výhodou je vzdálenost, jazyková blízkost a samozřejmě i cenová dostupnost. Nevýhodou je však vše výše zmíněné a k tomu fakt, že i Poláci se o prázdninách přesouvají k moři. Proto jsme se porozhlédli dál a našli místo, které nás okouzlilo.

Kempování na Bornholmu: Rodinná dovolená pod hvězdami s veškerým komfortem

Na sever jsme se zatím nikdy nevydali, byla pro nás premiéra. Poslední léta jsme si s dětmi oblíbili letní dovolené pod stanem, tudíž kempování je pro nás naprosto v pořádku. Vybíráme si kempy, které nabízejí kvalitní zázemí a zároveň nejsou příliš masové. Jak ve Slovinsku, tak v Itálii jsme takové našli a nejinak tomu bylo v případě dánského Bornholmu.

Tři hodiny do ráje: Jednoduchá cesta za pár korun. Obavy z drahé dovolené a chladného počasí? Zbytečné!

Cesta vozem je více než jednoduchá. Z Prahy vyrážíme na sever, za hodinku a půl jsme v Drážďanech, následně mineme Berlín a už se blížíme k Sasnittz, odkud vyjíždí trajekt na Bornholm. Cesta z Prahy na Rujánu zabere cca 6 -7 hodin, je to asi 650 km. Cesta po německých dálnicích je bez problémů a pro osobní vozy zdarma, krajina je však trochu nudná a jízda je tak dosti stereotypní. Cena trajektu pro osobní vůz vychází na cca 3000 Kč, ale záleží na termínu, můžete sehnat levněji i dráž. Na Bornholmu žádné dálnice nejsou a kdyby byly, v Dánsku nejsou zpoplatněny.

Kolik stojí rodinná dovolená na Bornholmu? Příjemné překvapení!

Před cestou bylo pár otazníku. Dánsko nepatří k levným destinacím, bude to finančně udržitelné? Co počasí, nebude nám u moře příliš foukat a nebude přeci jen trochu chladno? Obavy však vzaly za své. Kempování nás vyšlo na 1200 Kč/den pro náš velký rodinný stan pro 4 osoby.

Nutno dodat, že kemp na Dueodde byl skvělý. Velká společná plně vybavená kuchyně, jídelna uvnitř i venku, čisté a blízké toalety a sprchy.

Pro děti bylo v kempu několik atrakcí jako šlapací auta, stolní tenis či dětské hřiště. Jelikož si rádi vaříme sami, nemůžeme úplně posoudit, jak drahé jsou restaurace, ale kafe či pivo si dáte určitě za víc než u nás, počítejme tak s trojnásobkem. V supermarketu jsou ceny zhruba o 20% vyšší než u nás, ale záleží na vašich preferencích. My chodili nejčastěji nakupovat do supermarketu Netto, ale byl tu i Lidl, kde se dalo najít poměrně dost lokálních potravin. Nás ceny v Dánsku příjemně překvapili a rozhodně nás výlet finančně nezruinoval.

Počasí nás nijak nelimitovalo. Vítr prakticky žádný, počasí teplé, ale ne parné, tak akorát pro různorodé aktivity.

Řekněme, že teploty se pohybovaly kolem 20-25°C, občas zapršelo a večer si člověk vzal na pláž mikinu. Teplota moře mezi 16-20°C. Pro nás zkrátka ideální.

Kemp na pláži Dueodde: Náš malý ráj na Bornholmu, ideální místo pro rodinnou dovolenou

Po zhruba třech hodinách plavby trajektem přistáváme v Rønne, hlavním městě Bornholmu. Odtud se vydáváme na jih do kempu na Dueodde beach. Kemp je malý, útulný, přímo u mořské pláže. Stan si postavíte pod vzrostlými borovicemi. Jsme v příjemném šoku. Báječné široké pláže asi 30 metrů od stanu, šplouchající moře, slunce nad hlavou a lidí pomálu, co víc si přát? Nepodobá se to tu ráji?

Odkaz na toto báječné ubytování, kde se potkáte zejména s rodinami s dětmi, je níže:

Bornholms familiecamping

Rybářská vesnička Snogebæk, dánská pohoda na každém rohu

Z našeho kempu a přilehlé pláže se nám moc nechtělo, tak moc spokojení jsme tam byli. Lenošili jsme na pláži, koupali se a měli ve všech směrech skvěle. Každé ráno jsem se snažil si najít čas pro svůj běh. Při jednom takovém ranním startu jsem se po pláži vydal k nedalekému rybářskému městečku Snogebæk.

První setkání s místní vesničkou bylo velmi pozitivní. Člověk okamžitě vnímá až nezvyklý smysl pro pořádek, který na něj odevšud dýchá.

Každé stavení je opraveno a opečováváno, na zahradách je uklizeno – všude je uklizeno. Pořádek, smysl pro detail a zájem o veřejný prostor, tak by se v kostce dala vyjádřit dánská mentalita. A znáte do kouzelné dánské slovíčko hygge? Dánové si to chtějí udělat hezké, mají to hezké a pečují o to, aby to hezké zůstalo.

Asi dva kilometry chůzí po pláží nebo i lesem, záleží na vás, se lze dostat k majáku a vystoupat na něj. Z něj pak máte nádherný výhled na písčité duny, které se v jeho těsné blízkosti nacházejí a samozřejmě nejen na ně, ale také na celou několikakilometrovou pláž Dueodde.

Když se počasí trochu pokazilo a vyhnalo nás z pláže, byl alespoň důvod zvednout kotvy a po ostrově se porozhlédnout. Nutno dodat, že ostrov není nikterak velký a řádně jej prozkoumat není problém. Z jihu na sever se dostanete za necelou hodinku.

Ekodallen a hrad Hammershus – výlet za historií a přírodou

Ostrov Bornholm je víceméně ostrovem zemědělství. V krajině se nachází spousty osamoceně stojících farem s přilehlými poli, které ostrov charakterizují. Není tak běžné nalézt lesní porost a stezky v něm, ovšem Ekodallen právě toto nabízí. Je to malá přírodní rezervace, kde objevíte nejvyšší bod ostrova (162m), mohutný skalní útvar, jezírka a třeba i zříceninu hradu z 12. století. Dá se zde nakroužit několik kilometrů a nestojí to příliš úsilí, je však třeba počítat s vyšší kumulací lidí.

S opravdu davy je potřeba počítat na zřícenině hradu Hammershus, asi hlavní atrakcí ostrova. Jedná se o zříceninu hradu ze 13. století, který patřil k největším opevněním v severní Evropě. Zřícenina stojí na 70 metrů vysoké skále nad mořem a pohled na ni i z ní je impozantní. Pokud nepůjdete úplně s davem, lze najít stezky kolem hradu, kde turistů zas tolik nebude.

Nedaleko od zříceniny hradu jsou další dva cíle, které stojí za zmínku. Jednak se jedná o zatopený lom Opalsø, kde milovníci adrenalinu mohou vyzkoušet jízdu na laně. Druhým cílem je maják Hammer Odde Fyr stojící na nejsevernějším cípu ostrova, ke kterému vede spousty cestiček linoucích se podél skalnatého pobřeží. Zároveň tato oblast funguje jako pastvina, a tak se vám jistě stane, že v cestě vám bude ležet spokojená kráva hledící poklidně na mořskou hladinu.

Objevte kouzlo bornholmských rybářských městeček: Allinge-Sandvig, Gudhejm a Svaneke

Nejsevernější město ostrova se jmenuje Allinge-Sandvig a my ho využili jako výchozí bod pro výlety po okolí. V těsné blízkosti města je totiž zmíněná zřícenina hradu Hammershus, maják Hammer Odde Fyr i zatopený lom Opalsø. Navíc jsme zde objevili i hezkou pláž s molem, kde jsme po výletu spočinuli a zchladili se v moři při pohledu na švédské pobřeží v dáli.

Městečka Gudhejm a Svaneke mají společné to, že se jedná o destinace s patrně nejčilejším turistickým ruchem. Nicméně i přesto jsou to místa, které stojí za návštěvu. Jsou to malé přístavy plné restaurací, kaváren, barů, zmrzlináren a dalších obchůdků, které vám budou lákat na lokální produkty.

Mimo jiné jsem si zde definitivně uvědomil, jak je Bornholm zaslíben celé řadě uměleckých řemesel.

Obchůdky a showroomy místních umělců jsou všude. Nejen, že se tu pracuje hodně ze sklem a keramikou, ale najdete zde šperkaře, truhláře, restaurátory nábytku i starých vozů, sítotiskovou dílnu a s tím vším souvisí i spousty antikvariátů a garážových prodejů, kterých je na ostrově stovky.

Rønne: Hlavní město Bornholmu s bohatou historií a kulturou

Když počasí opravdu nepřeje, uchýlíme se do muzeí či galerií. V hlavním městě ostrova Rønne je úžasné Bornholmské muzeum, kde najdete úplně vše. Je to kulturně – historicko – přírodovědné muzeum, které bude bavit vás i děti. Dozvíte se třeba i to, že Bornholm byl osvobozen a následně okupován Sovětskou armádou, na rozdíl od nás však pouze rok. Pro nás, coby milovníky cyklistiky, byla zajímavá i část věnována místnímu rodákovi Magnus Cort Nielsenovy, který do muzea věnoval své kolo a trikoty, ve kterých triumfoval na etapách na Tour de France.

Bornholm: proměnlivé počasí a vášeň jménem pohyb

Počasí na ostrově je proměnlivé a my jsme sledovali o něco více než obvykle bouřkové radary. Je fakt, že po hodině vydatného deště přišel pařák a následně zas déšť, aby na konci dne bylo nebe bez mráčku. Obecně byla bez mráčku spíše rána, kdy jsem absolvoval své pravidelné ranní plážové výběhy a koupele. Mezi 6 -7 hodinou ranní jsem nebyl na pláži rozhodně sám, běžci běhali, yogíni cvičili a plavci plavali. Oblíbenou ranní kratochvílí byla ranní mořská koupel na Adama či Evu, které se věnovalo poměrně dost lidí včetně mě. Neznám příjemnější ranní program, než který jsem žil na Bornholmu. 

Dánové milují pohyb, je to jejich celoživotní vášeň, která vede i k jejich spokojenému životu.

Běžecký závod v Nexo: Skvělý zážitek a úspěch pro celou rodinu

V mé nedlouhé běžecké kariéře je spousty bílých míst, ale jedno jsem na Bornholmu dokázal zaplnit. Zúčastnil jsem se zde, konkrétně v městě Nexo, svého prvního zahraničního závodu. Byl to závod na 5 km po zdejších přístavních molech. Skončil jsem na 6. místě a porazil tak i svého drahého syna, který ve svém dětském závodě na 2,5 km skončil na 9. místě. Zážitek to byl parádní a atmosféra závodu také. Navíc jsme vyhráli v tombole poukázky do zmrzlinárny. I když na ostrově bych si dovedl představit zajímavější místa pro závod, byl jsem nadšen. Milá organizace, hojná účast a navíc naše solidní umístění.

Rodinná dovolená na dánském Bornholmu?! Nezapomentulná, budeme se těšit na další shledání!

Celý náš pobyt byl báječný, Bornholm nám učaroval a nalákal na další objevování Dánska. Jet na sever Evropy byl skvělý nápad. Začátkem července se tam příjemně zchladíte a možná i nasajete energii, která vás povzbudí k tomu tvořit nebo opečovávat sebe či své okolí. Dánové mají zodpovědnost, jsou ohleduplní a pečují nejen o sebe samé a svůj kousek země, ale záleží jim i na celku a to poznáte na každém rohu.

V Dánsku jsme se zkrátka cítili opravdu skvěle a plánovali se rozhodně vrátit. Pokud hledáte místo, kde spojíte pobyt u moře, pohyb a pohodovou atmosféru, určitě dejte Bornholm na svůj seznam.

Vrátili jsme se již po roce a zde najdete další text:

Útěk opět na sever – do Dánska! Naše cesta na Møn a Bornholm

Článek Bornholm: malý dánský ostrov v Baltu je úžasné místo pro rodinnou dovolenou se nejdříve objevil na jednokam.cz.