Logika tohoto výběru spočívala v tom, že jsme chtěli zažít hory, moře, památky, relativně i teplé počasí a málo turistů.

Výběr nás nezklamal, ba naopak nás naprosto nadchnul.

Co za to?

Cestu máme naplánovanou jako obvykle tak, že vyjíždíme cca ve 3:00 hodiny ráno z Prahy, abychom pak snídali již v Německu. Jedeme obvyklou trasou k jezeru Garda. Přes Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Bolzano a dál už záleží na cíli cesty. My jsme se chtěli zastavit na Gardě, kde jsme se po cestě vykoupali v ledové vodě, prošli se po Malcesine a zamířili do našeho jednodenního azylu – Castel Goffredo, což je vesnice asi 30 minut jízdy od jižní cípu Gardy. Druhý den nás pak čekal přesun pouze tříhodinový do našeho báječného ubytování v malé vesnici Volegno.

Apuánské Alpy jsou zelené pohoří zhruba 60 km dlouhé sousedící s mořskou hladinou, a proto je zde už v dubnu počasí vhodné plnohodnotné aktivní turistice s dětmi, i když na vrcholcích hor naleznete zbytky sněhu. Na české poměry je pohoří vysoké, nejvyšší horou je Monte Pisanino s 1946 m, na italské poměry je to výškový průměr. Výrazný vysokohorský charakter pohoří je zapříčiněn ostrými hřebeny a hlubokými údolími, které jsou zaříznuté do krajiny, která tak působí vcelku dramatickým dojmem.

Apuánské Alpy jsou spjaté především s těžbou mramoru, který se zde těžil již na přelomu letopočtu.

Carrarský mramor je celosvětově známá značka, mimo jiné z něj vytesal i Michelangelo svého Davida. Těžba mramoru pokračuje i nadále, pohoří je tak protkáno silničkami mířícími vzhůru do kopců, kde nalezneme několik lomů, které značně ukusují části vrcholků a někdy i celé vrcholky kopců a tím modifikují zdejší krajinu. Je to vlastně takový, svým způsoben, landartový projekt trvající dva tisíce let. Pokud jste fanouškem mramoru, je možné zde navštívit i aktivní lomy, podívat se do jejich útrob a zjistit způsoby dobývaní tohoto kamene. Na těžbu se můžeme dívat z environmentálního hlediska kriticky, jelikož fauna i flóra dostává zabrat, na druhou stranu možná i kvůli tomu je pohoří prosto významnému turistickému ruchu. Alespoň jsme tak v půlce dubna zaznamenali. Nicméně není to tak, že by pohoří bylo zahlceno tímto průmyslem. Pro trekové výlety bych asi nevolil kopce nad Carrarou, kde se těží intenzivně, avšak ostatní kouty tohoto neznámého pohoří nabízejí nádherné scenérie a poměrně nenáročnou turistiku.

Volegno

Naše vesnice Volegno je situována na konci údolí, asi 30 minut jízdy autem od pobřeží. Nachází se v srdci hor v nadmořské výšce cca 700m, autem se dál již nedostanete.

Bydleli jsme v malém kamenném stavení na samém okraji vesnice s opravdu impozantním výhledem na okolní krajinu.

Za domem již začínal les a stezka, která vás vedla vzhůru. V lesích naleznete pozůstatky těžby mramoru, staré zrezivělé stroje, různé nefunkční lanovky, většinou však jen opuštěné lomy a pár informačních cedulí o jejich historii. Avšak není to nic, co by ubíralo na kráse pohoří. Mimo jiné jsou hory protknuty i vzkazky o partyzánském boji místních za 2. světové války.

Až na vrcholky hor

Při rodinném výšlapu, kdy jsme se vydali na několikahodinový jednoduchý trek, jsme nejprve zdolali náš cíl, což byl vrcholek Col del vento 1229m, aby následně starší syn prohlásil, že bychom se měli pokusit o tu horu před námi – Monte Corchia 1678m. Vzbuzovala vcelku respekt a druhá půlka týmu se na to již necítila, a tak jsme se rozdělili. Abych pravdu řekl, byla to vcelku výzva a několikrát jsem se chtěl vrátit zpátky, ale cesta zpět se zdála být složitější než cesta vpřed. Na cestě vzhůru bylo opravdu několik míst, které byly trochu ožehavé. Museli jsme být ostražití a nekoukat příliš kolem sebe, ale pouze před sebe a mít jistotu následujícího kroku. Tuto cestu bych pro rodinný výlet určitě nedoporučil, nicméně vrchol jsme se synem zdolali a byli odměnění krásnými výhledy na celé Apuánské Alpy a nedaleké Středozemní moře.

Cinque Terre

Hodinu jízdy autem z Volegna se nachází město La Spezia a odtud se již vlakem během asi 20 minut dostanete do národního parku Cinque Terre, což je velký turistický hit celé Itálie. Jsou to právě ony barevné domky tyčící se na skalnatém pobřeží. Konkrétně 5 vesniček: Monterosso, Vernazza, Corniglia, Manarola, Riomaggiore. Na fotkách to opravdu vypadá báječně, ovšem na vlastní kůži je to již o poznání horší. I přes dubnový mimosezónní termín bylo turistů opravdu velká spousta a pohyb mezi vesnicemi, který je možný železničním spojením či po turistických trasách podél pobřeží, byl velmi skličující, jelikož na treku jste byli neustále v zástupu, ve vlaku nebylo k hnutí a v jednotlivých vesnicích to bylo asi úplně nejhorší.

Obležené restaurace, kavárny, výhledy i skaliska u moře. Zkrátka velká turistická atrakce se vším všudy, bohužel.

Fotky máme hezké, cíl cesty byl splněn. Nakonec bylo ale vcelku fajn koupání v letovisku Monterosso, která má větší písčitou pláž a i děti si užily chladné koupele. Moře bylo osvěžující, obzvláště po celém dni stráveném na stezkách, vlacích a především s davy lidí.

Praktické tipy:

Lepší by bylo si asi přivstat a být na místě třeba již mezi 8-9 hodinou. Vstup do parku je zpoplatněn, k tomu si pořídit určitě celodenní jízdenku na vlak, pro čtyřčlennou rodinu to komplet stojí cca 50 Euro na den.

Zjistit si taky jaké cesty mezi vesnicemi jsou otevřené, jelikož část z nich se neustále opravuje a pro veřejnost je uzavřena.

Ideální je také zaparkovat svůj vůz na nádraží v La Spezii, odkud přímo vyjíždí vlak směr Cinque Terre. Tady budete platit dle hodinové sazby. Nás to vyšlo na nějaký 18 Euro.

Pietrasanta a Lucca

Kousek od Volegna je menší městečko Pietrasanta. Krásné historické místo s uměleckým přesahem. Jelikož se nacházíme v oblasti plném mramoru, tak sochy a nejrůznější skulptury jsou v tomto městě na každém rohu a přirozenou součástí městského mobiliáře. Kousek od hlavního náměstí naleznete Bozzetiho Museum, kde jsou stovky moderních i klasických soch. V přilehlém kostele Saint Agostino byla toho času výstava současného umění.

Pietrasanta je město umělcům otevřené, veřejný prostor je plný uměleckých intervencí, celé město je galeriím pod širým nebem.

Rozhodně stojí za návštěvu.

Lucca už je město u něco známější a pokud se chcete vyhnout turistickým atrakcím typu Pisa či Florencie, tak Lucca je tou pravou volbou. Ne že byste zde na turisty nenarazili, ale ne v takovém měřítku jako v těch zmiňovaných.

Staré město Lucca je obehnané mohutnými hradbami, které v současné době slouží jako promenáda a z části je to taky jedna z mála zelených ploch v centrálním městě

Zeleň je součástí hradeb a poměrně široký bulvár dává prostor pro pěší, cyklisty i pro klidný oddech v parku či na dětském hřišti. Historická část města nabízí návštěvníkům desítky kostelů, plno galerií a pochopitelně i spousty kavárniček. Srdcem města je Piazza San Michele, kde se tyčí kostel San Michele in Foro, jehož fasádu zdobí nádherný žíhaný mramor. Zajímavé je také oválné náměstí Piazza dell´Anfireatro, které stojí na původním římském amfiteátru z 1-2. století p.n.l, který pojmul až 10 000 lidí. Pohled na náměstí je zajímavý především z ptačí perspektivy, proto doporučuji navštívit například věž Torre Guinigi vysokou 45 metrů, kterou rozhodně nepřehlédnete, jelikož na jejím vrcholu rostou duby.

Florencie

Ke zklamání, především tedy díky přítomnosti tisíců turistů, patřila i návštěva Florencie. Nečekali jsme, že město bude i koncem dubna takto přeplněno turisty. Proplétat se davy a jít v zástupu od památky k památce je opravdu velmi únavné. Tento způsob objevování a poznávání není tím, který by mne oslovoval a naplňoval. Florencii tedy navštívit v jiném termínu a ideálně bez neposedných dětí.

Toskánsko

Severní část Toskánska nás nadchla, především naše kouzelné vesničky v srdci Apuánských Alp – Pruno a Volegno. Pokud bychom však jeli do těchto míst na dovolenou k moři, byli bychom zklamaní, jelikož pobřeží od města Massa až k Livornu je plné barů, restaurací a placených pláží. Nicméně v dubnu nebyla sezóna a na pláži nebyl skoro nikdo, až na pár běžců a výletníků. A tak byl alespoň prostor pro fotbálek a trochu sportovních aktivit.

Na cestách mě vždy něco charakteristického pro danou oblast osloví. Buď se jedná o památku, přírodní úkaz nebo obecně historie dané lokality. A tak pátrám.

V Toskánku jsem se dostal do křížku s Medičeji. Bohatým a mocným rodem, který od 13. století byl významným hráčem na politické mapě nejen ve Florencii, ale i celého Toskánska.

Mimo jiné byli i velcí mecenáši umění a díky nim dochází k rozkvětu renesanční kultury nejen ve Florencii, ale v celé severní Itálie. Možná bychom neznali jména renesančním mistrů jako Michelangelo Buonarroti či Sandro Botticelli nebýt jejich mecenáše Lorenza Medičejského. S Medičeji se v Toskánku potkáte skoro na každém rohu – Vily a zahrady Medičejských v Toskánsku je název památky světového kulturního dědictví UNESCO (od 2013). Skládá se ze dvanácti vil a dvou zahrad po celém Toskánsku.

Sport

Co se týká sportovních aktivit, ty se smrskly pouze na pár ranních výběhů po kopcích za naším domem, kdy mě doprovázeli kamzíci a jinak jen ticho a klid. Důvodem pro snížení mého tréninkového objemu byl nadcházejí Pražský maratón 2023, který jsem chtěl dokončit v čase pod 3 hodiny. Avšak vzhledem k celkové maratónské nepřípravě, to byl cíl velmi odvážný. A povedlo se?

Zpět domů

Na zpáteční cestě jsme se zastavili kousek od Udinese ve vesnici Osoppo. Nijak zvlášť zajímavá vesnice, ale za to jsme narazili na velmi zábavné ubytování. Součástí byla totiž poměrně velká zahrada plná domácích zvířat, se kterými si náramně rozuměly naše děti. Druhý den ráno jsme vyrazili směrem domov se zastávkou u našeho starého známého jezera Lago di Cavazzo, kde jsme v minulých letech strávili také nějaký čas. Ideální místo s minimem turistů a dobrá základna pro výlety po okolí.

Náš trip po severním Toskánsku byl sice poměrně krátký, ale za to velmi intenzivní. Týdenní dovolená stačila skutečně jen o fous. Pokud příště do Toskánska vozem, tak s určitě více dny v zásobě. Stále máme v hlavě naši Sienu, kam bychom se po letech opět rádi vrátili. Itálie nás opět přesvědčila, že nás nemůže nikdy zklamat.

Článek Apuánské Alpy – Volegno – jaro 2023 se nejdříve objevil na jednokam.cz.

K italským jezerům se vydáváme rádi a pravidelně. Cesta vozem z Prahy nám zabere cca 8-10 hodin, záleží na našem tempu a samozřejmě i na aktuální dopravní situaci na trase. Jezdíme z Prahy přes Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Bolzano a pak záleží už na konkrétním cíli cesty. Na podzim 2023 jsme minuli nejznámější z italských jezer Lago di Gardu, a zamířili cca 100 km jihozápadně k Lagu di Iseo. 

Iseo je čtvrté největší ze severoitalských jezer, nachází se v Lombardii mezi městy Brescia a Bergamo. Jezero je dlouhé 25 km, široké v průměru asi 2 km. V severní části je jezero obklopeno vysokými a strmými štíty, které směrem k jihu ustupují a jsou nahrazeny nížinami. Tam nedaleko od jezera pak nalezneme viniční oblast Franciacorta, což je území známé stejnojmenným proslulým vínem.

Co za to?

Autem jsme celkově najeli i s výlety po okolí cca 2000 km. Při naší poměrně nízké spotřebě nás tak benzin vyjde na něco kolem 4000 Kč, k tomu nutno připočíst 10 denní rakouskou známku za 10 Euro, dvakrát průjezd Brennerem 22 Euro a platby na italských mýtnících cca 60 Euro . Dohromady tak za celou cestu i s výlety na místě zaplatíme cca 6500 Kč. V kopcích nad jezerem jsme našli ideální místo pro naši dovolenou. Preference jsou vždy stejné. Hledáme destinace v přírodě, mimo větší letoviska a turistické cíle, avšak s dobrou dostupností. Vesnička Cislano odpovídala našim představám. Je to ideální místo pro pěší turistiku, z domu tak můžete vyrazit na túry po okolní krásné přírodě. Náš apartmán byl skromný svým vybavením, nicméně bohatě to vynahrazovala velká terasa a výhled z ní. Jezero pod námi a všude kolem poměrně strmé vrcholky, pastviny a klid. Cena za týdenní ubytování pro nás čtyři byla 11 400 Kč.

Cislano – Zone

Máme rádi, když naše dovolenkové útočiště není primárně turistickou destinací a my se staneme na chvíli součástí místní komunity. V malé vesničce Cislano jsme byli jediní turisté a ani v nedalekém Zone jsme na žádné nenarazili. Hold bylo po sezóně, to nám ale vůbec nevadilo. Kousek od našeho apartmánu bylo několik farem, různá políčka a spousty cest vedoucích k vrcholkům přilehlých zelených hor. Při plánování výletů hraje velkou roli okolní scenérie. Motivují nás právě vrcholky, které na nás z výšky pomrkávají a vybízejí ke zdolání. V naší těsné blízkosti jich bylo několik a bylo třeba jen zvážit, co je a není v našich silách.

Ideální první větší výlet tak bylo zdolání Monte Vignole 1095 m. Převýšení cca 400m, velká část jednoduché stezky ne úplně strmé, na závěr už však nutné překonávat trochu skalnatého profilu. Při bezpečném chování však žádný problém pro nás dospělé ani naše syny. Z vrcholku je krásný výhled na jezero přímo pod vámi i na zasněžené štíty na severu. Zpátky se vracíme pochopitelně jinou cestou. Celý výlet vyjde asi na 3 hod. a to nikam nespěcháme.

Druhý náš místní výlet už byl ambicióznější a vedl na horu jménem Punta Tisdel 1330m. Tady už bylo nutné překonat skoro 800 výškových metrů a přeci jen i trochu krkolomnější profil. Respekt vzbuzovaly především stezky vedoucí kolem skal, kdy pod vámi byly hluboké propasti. Nicméně s opatrností, respektem a odpovídající fyzickou kondicí to bylo zvládnutelné. Odměna ve formě výhledu nebyla tak velká jako u předešlé túry. Jezero bylo dál, ráz krajiny byl již trochu divočejší, sem tam několik farem, zvířata pasoucí se na loukách. Ze severu na nás vzhlížel již poměrně majestátní a zároveň nejvyšší vrchol v oblasti Monte Guglielmo 1957m. Celý výlet nám zabral něco mezi 4-5 hodinami.

Mimo jiné cca 5 min od našeho ubytování byla přírodní rezervace Riserva Naturale Piramidi di Zone, kde naleznete jedinečnou podívanou. Jedná se o přírodní skulptury v podobě pyramid, které vznikaly v průběhu časů díky erozi v důsledku klimatických procesů. Nejvyšší pyramidy dosahují výšky až 30 metrů. Můžete zde podniknout cca hodinovou okružní trasu plnou výhledů na tyto přírodní skulptury.

Jezero a město Iseo a okolí

Na přelomu září a října není jezero obsypáno turisty, ale to neznamená, že zde nejsou. Například v městečku Iseo, asi v nejhezčím a hlavním městě na břehu jezera, byl v odpoledních hodinách poměrně čilý ruch. Převažovali lidé důchodového věku a pár rodin s dětma jako my. Iseo je historické středověké město plné malých uliček, krásných náměstí a nádhernou promenádou u jezera. Je zde i spousty obchůdků, kavárniček, zmrzlináren a restaurací. Není nikterak velké a dá se v něm v klidu strávit pár pohodových hodin. Syn rybařil, druhý poskakoval a ochutnával zmrzliny a my jen popíjeli kávu a pozorovali hladinu jezera.

Co se týká počasí, tak bylo pro nás výborné. Žádný déšť, teplota kolem 24 a voda kolem 20. V jezeře nás moc nebylo, ale koupání bylo naprosto pohodové a po dopoledních výletech to byl fajn relax. Je však fakt, že příliš veřejných pláží u jezera není. V nejbližším městečku Marone jsme objevili hezký plácek La Spiaggetta, kde se lze slunit na travnaté pláži, půjčit si paddleboard a občerstvit se v přilehlém baru. Trochu divočejší byla pláž v Pisogne, ale i tam se dalo koupat, rybařit a hrát fotbálek.

Jednou z turisticky nejnavštěvovanějších míst je město Lovere. Památky, úzké uličky, přístav, zmrzlina a káva. Proč ne?

Monte Isola

Za náš turistický highland jsme považovali výlet na ostrov Monte Isola. Největší obydlený jezerní ostrov v Evropě a dominanta celé oblasti. Vůz jsme nechali v Sulzanu a lodí jsme během asi deseti minut dopluli na ostrov, kde jsme nalezli opravdu malebnou rybářskou vesničku Pescheria Maraglio. Tam za dopoledního slunce poseděli v kavárně přímo u vody. Synové se věnovali opět rybaření. Následně jsme vyšli na trasu do další, asi 2 km vzdálené vesničky Carzano. Na ostrově není osobní automobilová doprava, pouze služby, skútry a kola. Ideální tak pro rodinné výlety. My zažili opravdu horký den tak jsme byli rádi, že můžeme spočinout na městské pláži. Velké výlety jsme tak neabsolvovali, což je škoda, jelikož ostrov vybízel k cyklistickému okružnímu výletu či výstupu k hradu a zároveň nevyššímu bodu. Ostrov je též známy díky uměleckému landartovému projektu manželské dvojice Christo a Jaen Cloude nazvané The Floating Piers , která propojila ostrov s pevninou. O ekologické smysluplnosti tohoto projektu mám velké pochybnosti, nicméně vizuální efekt byl velkolepý. Více o projektu naleznete zde. Christo and Jeanne-Claude | The Floating Piers (christojeanneclaude.net).

Bergamo

Zhruba hodinu jízdy od jezera je pak město Bergamo, kam se dá případně dostat i poměrně levně letecky z Prahy. Bergamo na mě zapůsobilo, když jsem sledoval na jaře finiš jedné z etap Giro di Italia 2023. Město je rozděleno na staré a nové město, přičemž to staré středověké nalezneme na vrcholu kopce obklopené obrannými hradbami ze 17. století. A právě Citta alta by mělo být vaším cílem cesty při návštěvě Bergama, ale připravte se na to, že tu nebude sami. Výchozí bod je náměstí Piazza Vecchio, kde nalezneme spousty památek. V jihozápadní části náměstí stojí Palazzo della Ragione postavený v letech 1538 – 54. Vedle paláce stojí Torre Civica, obranná věž ze 12. st. Na severní straně náměstí je renesanční budova knihovny Bibliateca Civica ze 17. st. Na Piazza Vecchia navazuje jižně Piazza Duomo s dómem Duomo di Bergamo ze 17. st. Za významnější stavbu je však považován trojlodní kostel Santa Maria Maggiore z 12. až 14. st. Přímo na kostel navazuje kaple Cappella Colleoni, renesanční stavba s bohatě zdobenou fasádou.

V horním městě nalezneme vše, co na italských městech máme rádi. Renesanční architekturu, malebné uličky, kavárny a zmrzlinárny na každém rohu a samozřejmě taky atmosféru. Mimo jiné je zde i zajímavá venkovní prádelna.

Horní opevněné město Bergama bylo v roce 2017 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími lokalitami pod jednotným zápisem „Benátské obranné stavby z období 15. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar“.

Brescia fotbal

Jelikož jsme byli ubytování kousek od několika fotbalových měst, hledal jsem možnosti, kam se podívat. Nakonec vyhrála Seria B a Brescia Calcio. Krásné město, necelou hodinku od našeho ubytování u jezera. Historickou část Brescie jsme již před lety navštívili a tak jsme nechtěli dětem uštědřit další památky. Proto jsem já s chlapci vyrazil na fotbal a má drahá na procházku městem. Hromadná doprava je v Brescii vyřešena jednoduše, je zde metro, které vás doveze kam potřebujete. Nechali jsme proto auto na kraji města a vydali se na fotbal.

Fotbalový tým z Brescie se vcelku pravidelně pohybuje mezi Serii A a Serii B. Zajímavostí je, že za tento klub v nedávné minulosti hráli hvězdy světového formátu jako Roberto Baggio, který zde hrával na sklonku kariéry nebo naopak na začátku kariéry zde hrával Andrea Pirlo. Krom těchto dvou italských reprezentantů je s Brescii spjaté i jméno jednoho vcelku úspěšného trenéra, který zde dohrával svou hráčskou kariéru. Byl to Pep Guardiola. Českou stopu zde v nedávné minulosti zanechal například Aleš Matějů či Jaromír Zmrhal.

Za pár Euro jsme se dostali na stadion, kde jsme byli svědky průměrného fotbalu a parádního fandění tribuny Curva Nord. Je fakt, že stadión už zažil lepší časy. Tribuny z lešení vestavěné do původních betonových tribun zrovna neodpovídají moderním trendům a o komfortu bychom asi také mluvit nemohli, nicméně fanoušků bylo poměrně dost a atmosféra byla skvělá. Pro mě jako fanouška fotbalové architektury trochu zklamání, ale mám rád zašlou slávu. Utkání proti Ascoli skončilo 1:1.

Příště tedy Lago di Como a třeba Milano? To se uvidí, ale už dlouho máme toto jezero v merku. A kdy? Ideálně opět na podzim.

Článek Lago di Iseo – podzim 2023 se nejdříve objevil na jednokam.cz.

Obsah článku:

• Castellammare del Golfo – přístavní město s mohutnými hradbami
• Scopello – hollywoodská destinace
• Segesta – antický archeopark
• San Vito Lo Copo – vyhledávaná turistická destinace
• Zingaro – báječný přírodní park s krásnými plážemi
• Grotta Mangiapane – sicilský skanzen
• Cefalu – ikonické město pod skalou
• Modonie – přírodní park v horách
• Palermo – multikulturní křižovatka světa

Proč navštívit Sicílii na jaře? Ideální počasí, levné letenky a úžasná příroda

Na Sicílii se dostanete letecky za velmi slušné peníze. Lákadlem pro mě tentokrát byla v prvé řadě jarní rozkvetlá příroda pod jižanským sluncem, činné vulkány, ale také antické památky, které mě fascinovali už při naší první návštěvě Sicílie před pár lety. Důležitý je pro nás vždy termín cesty. V tomto případě jsme zvolili brzký jarní termín a výběr to byl dokonalý.

Pro náš způsob cestování, který je poměrně akční, plný přesouvání a objevování, byl začátek dubna skvělý. Slunce hřálo, ale ne tak, aby nás na cestách nějak obtěžovalo. Dalo se zkrátka podniknout cokoliv, co vyžadovalo fyzickou aktivitu, aniž byste cítili diskomfort. Letní měsíce jsou v tomto ohledu patrně zcela odlišné a spíš vhodné pro pasivněji pojatou dovolenou.

Cenová efektivita cesty na Sicílii: Letenky, půjčovna aut a ubytování za skvělé ceny

Letenky do Palerma z Vídně nás stály kolem 9 tis. pro naši čtyřčlennou rodinu.  Následně jsme měli přesně týden na průzkum ostrova. Rozhodli jsme se, že si půjčíme na celou dobu vůz, což se ukázalo jako dobrý nápad. Cena i s pojištěním vozu necelé 4 tis. Průzkum západní části ostrovs byl tak pohodlný a rychlý. Ubytování rozvrženo na tři různé lokality, dohromady jsme za apartmány zaplatili necelých 11 tis. Velmi solidní ceny, které se nedají porovnat s těmi, které vás čekají v letních měsících.  

Castellammare del Golfo: kvetoucí příroda a skrytá pláž na Cala Bianca

Na letišti v Palermu, které vlastně v Palermu vůbec není, ale je nějakých 30 km od něj, jsme si půjčili vůz a zamířili na západ do města Castellammare del Golfo. Poměrně velký přístav s charakteristickými hradbami, který na fotkách vypadá impozantně. Historické centrum, náměstíčka i malé uličky a kavárny a restaurace, to vše tam naleznete, ale kde v Itálii ne?

Impozantní hradby Castellammare del Golfo s výhledem na moře

Sicilský záliv v jarním slunci – dechberoucí výhled na moře

Lokalitu jsme vybrali z toho důvodu, že je to nedaleko přírodní rezervace Zingaro (Riserva Naturale Orientata dello Zingaro), na kterou jsme měli zálusk, ale nakonec se do ní vydali až z našeho druhého ubytování. Asi 10 km od města jsme totiž objevili Bílou Zátoku (Cala Bianca), což byly krásné vápencové mořské útesy, které protínaly malé pěšinky. Krom toho se právě probouzela příroda, všude bylo zeleno a slunce hřálo až to vybízelo ke koupání. Malá pláž s drobnými oblázky a široko daleko ani živáčka. Nepomatuji si moc krásnějších míst. Voda kolem 18 °C, pro nás otužilce paráda.

Super ubytování jsme měli ve zmíněném přístavním měste Castellammare del Golfo, asi 5 minut chůze od vody a zároveň i pár minut do hor. Skvělý apartmán pro čtyři za výbornou cenu:

Piricù Apartments

Scopello: Proč je tento sicilský ráj oblíbeným cílem filmových štábů?

S jistým turistickým ruchem už se však musí počítat v nedalekém městečku Scoppelo. Přírodní scenérie je zde parádní, ale sami zde rozhodně nebudete. A pokud byste se chtěli koupat, vstup na pláž je zde zpoplatněn, i když zamaskován vstupem do muzea rybářství, které u pláže pravděpodobně je. Inu, když už se Scoppelo jednou objevilo na seznamu hollywoodských lokačních a točí se zde filmy, turismu se nevyhne.

Segesta a San Vito Lo Capo: Antické skvosty a sicilské turistické letovisko

Po dvou nocích se přesouváme do městečka San Vito Lo Copo, které se pyšní údajně nejkrásnější pláží na Sicílii. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Segestě, kde je archeologický park plný nejen antických památek. Symbolem je nádherně dochovaný chrám řeckého (dórského) typu postaven zhruba v 5. století p.n.l. národem Elymovů. Chrám je dominantou okolí, perlou zasazenou do krajiny. Neméně zajímavé je i řecké divadlo s půlkruhovým půdorysem, které je umístěno na druhém kopci, kde jsou i ruiny dalších nejrůznějších staveb z nejrůznějších dob. Město plnilo funkci celá staletí, až do 13. století, kdy bylo definitivně opuštěno. Až v 19. století se začalo s vykopávkami, které nám tak dávají možnost nahlédnout detailně do historie. Génius loci tohoto místa je fascinující. Dávní stavitelé věděli. Precizní je v tomto ohledu zejména pohled z hlediště divadla, kdy se před vámi otevírá údolí a za ním vrcholky hor. I když na divadlo v Taormině, kdy kulisou pro představení byla a stále je i činná sopka Etna, je přeci jen ještě vyšší level.

Pohled zdálky na impozantní antický chrám v Segeste

Antický chrám Segesta obklopený jarní přírodou

Impozantní antický chrám v Segeste na Sicílii

San Vito lo Copo je především velká turistická destinace plná hotelů a apartmánů, kde v hlavní sezoně bude hlava na hlavě. V dubnu bylo ještě vše utlumeno. Městečko je však bez kouzla, pláž je plná smetí a z barů se line italský pop. O vyhlášenosti místní městské pláže bych opravdu pochyboval. Navzdory tomu je místo jednoznačně fotogenické. Bílé písečné pláže a za nimi se tyčí mohutné skaliska Monte Monaca. Fotky a realita jsou ale dva rozdílné světy.

Přírodní rezervace Zingaro: Únik do přírody s krásnými plážemi a klidnými zátokami

Ideální tak je se z městečka vydat na průzkum po okolí. Asi 15 minut jízdy autem je vstup do rezervace Zingaro. Nádherný přírodní park je protkán stezkami skrz naskrz a vy si tak můžete zvolit různou náročnost své túry. Můžete šlapat do kopců, prozkoumat jeskyně nebo jít podél moře a objevovat báječné malé zátoky s malými plážemi. V celé rezervaci není žádné občerstvení, žádný kiosek a tudíž ani žádné odpadky, což na Sicílie není tak běžné. Je to skutečně kouzelné místo pro aktivní turistiku. Vzhledem k tomu, že cest je v rezervaci spousty, tak se nebojte, že by zde byla výrazná koncentrace lidí. Na druhou stranu asi je nutné počítat, že v sezóně budou i malé pláže v zátokách více obsazené. Nic to však nemění na tom, že odměna za relativně snadnou fyzickou námahu stojí za to.

Malá zátoka v přírodním parku Zingaro

Nádherná malá pláž v přírodním parku Zingaro

Krásná zátoka s tyrkysovým mořem a pláží v přírodní rezervaci Zingaro

Grotta Mangiapane: Historie řemesla a zemědělství v srdci Sicílie

Jeskyně obývaná po tisíce let se nachází ve městečku Cornino, asi 20 minut od San Vito Lo Copo. Na konci 19. století se zde usadila rodina Mangiapane, která zde postavila veškeré domy a hospodářská stavení. Rodina zde žila a hospodařila do 50. let 20. století. Dnešní podoba jeskyně a všeho kolem ní, je tak dílem této rodiny a následně i jejich potomků, kteří stáli za rekonstrukcí tohoto zajímavého místa. Dnešní návštěvník tak nalezne skromné přístřešky, ve kterých žili a pracovali místní usedlíci. Je to skanzen italského venkova, ve kterém naleznete spousty původních řemeslných dílen s nástroji a také zemědělských staveb s živými zvířaty. Navíc je zde stylová kavárna, kde můžete své zážitky příjemně vstřebat.

Cretto di Burri: Monumentální landart na troskách města Gibellina

Poslední zastávka na našem tripu bylo historické město Cefalu. Cestou tam jsme si zajeli, abychom navštívili monumentální landartový počin Cretto di Burri, který stojí na troskách města Gibellina, které bylo zničeno zemětřesením v roce 1968. Betonové kvádry, mezi nimiž lze volně procházet jako bychom se pohybovali v ulicích města, stojí na 80 000m2 na čtvercovém půdorysu. Jedná se vlastně o obří pomník, který svou strukturou připomíná Burriho dřívější práce (crack paintings). Jedná se o unikátní umělecké dílo, jehož měřítko ohromí a zapůsobí na vás.

Nedaleko bylo postaveno nové město Nuovo Gibellina, které láká na umělecké instalace v městském prostoru.

Monreale a jeho katedrála: Historie, architektura a nádherné mozaiky

V Italských listech od Karla Čapka mne oslovil popis městečka Monreale, které je těsně nad Palermem a je známé svou katedrálou. Tato stavba je jednou z největších památek normanské architektury na světě. Ostatně Normané, toto etnikum ze severu Evropy, které vzniklo kontaktem severských osadníků s Franky, se na Sicílii objevili v 11. století a díky svému vojenskému umění ji dobili v roce 1072. Následně zde Normané vládli a budovali. Mimo jiné právě katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, která je fascinující zejména mozaikovou výzdobou celého interiéru, kterému vévodí ohromná mozaika Krista, toho času v rekonstrukci.

Cefalù: Malebné město u Tyrhénského moře s normanským chrámem

Historické město asi 70 km východně od Palerma je skutečně tak malebné, jak vypadá. Tyrhénské moře se jemnými vlnkami otírá o působivou městskou pláž, nad městem pak ční mohutná vápencová skála La Rocca a kulisy pak dokreslují romantické uličky se stovkami kaváren a restaurací a také normanský chrám na hlavním náměstí. To vše činí z Cefalu letovisko se vším všudy, tedy i s velkým turistickým ruchem. Lidí zde bylo i začátkem dubna spousty, tudíž začít město bez lidí je možné pouze brzy ráno.

V Cefalù se nám podařilo najít báječné ubytování v samém historickém centru asi 3 minuty od zmíněného normanského chrámu:

Sicilia Bedda house

Kouzlo ranního běhu: Klid a objevování

A to je přesně můj čas. Vybíhám mezi 6-7 hod. ráno a Cefalù se pozvolna probouzí. Na moři několik rybářských člunů, pár racků nad nimi, potkávám také pár běžců a hlavně právě vychází slunce. Hřeje do zad. Když běžím po promenádě směrem na západ a otočím se a vidím, jak slunce vykukuje zpoza skály nad městem a osvěcuje normanský chrám. Jsem blažen. Má ranní potřeba samoty a běhu je naplněna – další den může začít. Níže je zaznamenán v běžecké aplikaci můj promenádní běh v Cefalù.

Pokud netušítě, co je aplikace Strava, můžete se to dozvědětv tomto článku na tomto blogu:

Strava je vynikající analytický nástroj pro každého sportovce

Obecně mají mé ranní výběhy nejen sportovní význam, ale i objevitelský a také asociální, totiž že můžu být chvíli sám. Obvykle vstávám i na dovolené mezi 6-7 hod. ranní a vybíhám. Slunce již hřeje, moře je klidné, město se probouzí a já rád prozkoumávám okolí. Snažím se vybíhat mimo města, nad města či podél moře. To je má odměna na cestách.

Fotogenická pláže v Cefalu jsou, to ano. Abyste se nepokazili dojem z nich, tak je nesmíte navštívit. Pokud je už navštívíte, nesmíte se koukat příliš kolem sebe, protože to byste viděli spousty odpadků a různých stavebních improvizací. Pravdou je, že Siciliané si příliš nelámou hlavu s pořádkem, což je mrzuté a kazí to trochu dojem.

Madonie: Výšlapy, horské vesnice a úchvatné výhledy

Pár kilometrů směrem do vnitrozemí se nachází přírodní park Madonie. Okamžitě se ocitáte mimo turistické cíle a v tak trochu v zapomenutém kraji. Příroda je zde kouzelná a divoká zároveň, v dubnu se navíc krásně zelená a vápencové skaliska se tyčí do výšek až 2000 m.n.m.. Městeček je tu pár, jsou nalepeny na úbočí hor či jsou situovány v údolí řek. Často potkáte stáda dobytka pasoucí se na ohromných pastvinách, kozy v poměrně nečekaném hornatém terénu a nad hlavami vám létají dravci čekající na kořist. Výhledy jsou fantastické a Tyrhénské moře v dálce jim dává ještě na velkoleposti. Naleznete tady spousty značených stezek různých obtížností. Jako nenáročný trip bych doporučil vycházku v městečku Gratteri, kde asi po 2 kilometrech můžete dojít k zajímavému skalnímu útvaru (Grotta Grattara) připomínajícímu naší Pravčickou bránu.

Skalní útvary v národním parku Madonie na Sicílii

Přírodní park Madonie a horská vesnice v jarní krajině

Palermo: objevte kouzlo sicilského chaosu, kulturního bohatství a nečekané historie

Na hlavní město ostrova nám zbyl poslední, odletový den. Už jen přijet vozem do centrální části Palerma je zážitek. Dopravní předpisy zde skutečně příliš nehrají roli. Opatrně projíždíme městem až dorazíme k přístavu. Doprava je v sobotním dopoledni enormní, míst k parkování málo, ale podaří se. Kroky nás vedou k hlavní tepně města, ulici Via Vittorio Emanuele pojmenované po prvním králi Italské republiky. Pokud jsem doposud tak nějak tušil, že by Palermo mohlo být synonymem orientálního chaosu, vůní, nepořádku a zajímavé architektury, tak hned od první chvíle jsem dostal jednoznačnou odpověď. Palermo je opravdu kouzelné město, které nemá v západní Evropě srovnání. Centrum města je živý organismus. Atmosféru dodávají četné úzké a tmavé uličky tvořené různě se rozpadajícími činžovními domy, prádlo visící z oken a malá náměstíčka plná pouličních restaurací a kaváren…

Mimo to zde nalezneme i desítky staveb snoubící architekturu orientální s normandskou a barokní. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je postavena ve 12. století v arabsko-normanském stylu na základech původní katedrály ze 6. století a následné arabské mešity. Jedná se o monumentální stavbu, která je spolu s dalšími v Palermu zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Za průzkum stojí též nenápadný, ale o to zajímavější kostel San Giovanni degli Eremiti s charakteristickými červenými kupolemi s přilehlým klášterem a zahradou, postaven taktéž ve 12. století v arabsko-normanském stylu. Dalším architektonickým klenotem je pak Palazzo dei Normani, kde je mimo jiné nádherná kaple Cappella Palatina vyzdobená zlatou mozaikou.

Dojem ve mně Palermo zanechalo velký a rád bych se tam vrátil a náležitě si jej užil. Přeci jen jsem zažil jen ochutnávku, která mne ale nadchla. Palermo bylo tavícím kotlem kultur a národů, byla to křižovatka středověkého světa, kde vedle sebe žili v harmonii a pro dobro celku arabové, křesťané i židé. Palermo, ostatně jako celá Sicílie, bylo opravdu výjimečné místo té doby. Zde fungovala opravdová síla multikulturalismu.

Bohužel pro Palermo a Sicílii jako takovou, máme povědomí takové, že je to nebezpečné a temné místo, kde vládně Mafie. V minulosti tomu skutečně tak bylo, možná až do nějakých 80. let 20. století, ostatně literatura i film nám příběhy té doby odvyprávěly. Pokud vás toto téma zajímá tak mimo Kmotra, napsal Mario Puzzo, třeba i knihu Sicilián, ve které líčí osud bojovníka za nezávislost Sicílie Salvatora Giuliana. Trochu více do hloubky morální i politické vás pak zavede sicilský rodák Leonardo Sciascia víceméně ve všech svých knihách (Candido aneb Sen sněný na Sicílii, Sicilské variace, Každému, co jeho jest…).

Sicílie: Báječná kombinace kultury, přírody a skvělé kuchyně

Současná Sicílie otevírá svou náruč turismu. Kultura, historie a přírodní poklady jsou zde na poměrně malém půdorysu snáze dostupné. Pokud k tomu dodáme obvyklou skvělou italskou gastronomii, je Sicílie opravdu jedinečným místem, které stojí za to navštívit a to obzválšť na jaře.

Článek Sicílie na jaře: Ideální čas pro objevování tohoto kouzelného ostrova se nejdříve objevil na jednokam.cz.